Na čtyřicetivteřinovém filmovém záznamu z módní přehlídky na pařížské plovárně Piscine Molitor defilují kolem bazénu před tribunami zaplněnými do posledního místa modelky ve dvoudílných plavkách. Spodní díl jim sahá vysoko do pasu a připomíná spíše šortky, horní neodkrývá víc než klasická podprsenka. Když pak na přehlídkové molo nastoupí štíhlá blondýna s rozzářeným úsměvem, nastane rozruch. Pánové povytahují obočí a lišácky pomrkávají, dámy naopak působí rozčileně a sdělují si dojmy.
Modelka Micheline Bernardini se postaví před objektivy a doširoka, jakoby ve vítězném všeobjímajícím gestu, rozhazuje ruce. V jedné z nich drží krabičku od sirek, aby prezentovala, že by se do ní (s malou nadsázkou) vešly plavky, které má na sobě – čtyři nevyztužené kousky látky spojené šňůrkami. Gesto není od věci: plavky zvané bikiny, jež název získaly podle atolu v Tichém oceánu, na kterém pár dní před přehlídkou proběhl americký jaderný pokus, mají značit „výbuch“ v dámské plážové módě.
Micheline Bernardini byla striptýzovou tanečnicí. A možná i proto jedinou z modelek, jež měla odvahu předvést model odkrývající ženský pupík – „vynález“ francouzského strojního inženýra a návrháře Louise Réarda. V podstatě současně s ním stejné pojetí plavek pod názvem Atome představil v květnu 1946 v Cannes další francouzský módní návrhář Jacques Heim, nicméně Réardova prezentace obletěla svět díky zmíněné přehlídce, na níž prohlásil, že „pokud bikiny neprovlečete snubním prstenem, nejsou to bikiny“.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu