Okolo se rozprostírá malebná krajina, v pozadí se tyčí Alpy. Oko plesá, plíce se chtějí zhluboka nadechnout čistého vzduchu. Jenže ouha. Všude se line děsný smrad. Na poli právě rozstřikují močku – jako hnojivo, ale i proto, že je to nejjednodušší způsob, jak se jí zbavit. Zatím jsem si nezvykla na fakt, že jsou dny, kdy je tenhle smrad všude: když přednáším studentům na univerzitě, nemůžu otevřít okno; syn se vrací domů páchnoucí od hlavy až k patě, protože si o přestávce hráli na pohnojené louce vedle školky. V duchu se ptám, jestli neexistuje lidské právo na život bez smradu.
Dvě občanské iniciativy, o kterých Švýcaři 13. června v referendech hlasovali, by tuhle otázku – a nejen ji – vyřešily. První požadovala, aby ve Švýcarsku bylo zakázáno hubení škůdců a plevele v zemědělství i při údržbě veřejných prostranství přípravky, které nemají přírodní původ. Pokud by návrh podpořila většina voličů, muselo by se používání syntetických pesticidů snižovat, až by byly v roce 2031 úplně zakázány. Aby zákaz neznevýhodňoval švýcarské zemědělce, byl by zároveň zapovězen dovoz plodin, které byly za použití těchto látek vypěstovány.
Cílem druhé iniciativy je zpřísnění podmínek pro zemědělské dotace. Hodně farmářů je na těchto příspěvcích závislých – bez nich by nebyli schopní pokrýt náklady ani konkurovat dovozům ze zahraničí. Rostoucí část veřejnosti má ale pocit, že švýcarští zemědělci za finanční podpory daňových poplatníků ničí přírodu. Pesticidy se stříkají pole i sady,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
