Ať se neomlouvají, ať radši napíší paměti
Tento týden odpovídá hudební publicista Pavel Klusák
1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?
Třeba arktický plankton – „nechte mě v klidu žít a vyrobím kyslík pro půl planety“?
2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)
Postupné zjišťování v osmdesátých (tedy mých teenagerských) letech, kolik toho režim tají o šedesátých letech a své minulosti vůbec. Chodit na „studijní“ projekce trezorových filmů jako O slavnosti a hostech nebo Případ pro začínajícího kata bylo posilující i k vzteku.
3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?
Učil jsem se francouzsky, ti nejlepší v testech měli jet do Francie na tábor. Výsledky testů nám nikdy nikdo neukázal a jely pionýrské děti prominentů: v nějakých jedenácti mě strašně překvapilo, že se toto opravdu děje.
4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?
Já moc nebrečím. Stýskalo se mi po mámě, když byla v mých pěti letech přes čtvrt roku ve vazbě. Volební úspěchy Zemana, Babiše, Okamury atd. mi trpce připomínají, v jaké společnosti žiju – a že žádnou jinou tady nemám. Ale emoce jsou v politice tak zneužívaná věc, že je tam moc nepouštím.
5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?
Těch je! Třeba: Zřejmá popmusic by neměla dostávat granty. Nebo ať je dostává i Kočka na matějskou.
6. Kdy jste poprvé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu