Elektřina na příděl

Že je něco „na příděl“, jsem dosud měla spojené s učebnicemi dějepisu, konkrétně s kapitolami o velkých světových válkách a krizích, a ilustračními fotografiemi zbídačených lidí ve frontách. Nyní mám tu čest vyzkoušet si přídělový systém na vlastní kůži. Od začátku května je totiž tady v Abidžanu a v celém Pobřeží slonoviny na příděl elektřina, a to minimálně do července. Podle toho, ve které části města bydlíte, máte výpadek proudu naprogramovaný buď od šesti ráno do dvanácti, nebo od pravého poledne do šesti do večera. Ve skutečnosti jsou tyto intervaly čistě orientační a nad rámec přídělového plánu musíte samo sebou počítat taky s kratšími a nikým neohlášenými odstávkami. Jejich délka a četnost pak mohou být ovlivněny tím, zda bydlíte v blízkosti některého politicky významného činovníka nebo třeba nemocničního zařízení – obě tyto kategorie jsou totiž ušetřeny stejnou měrou –, při troše štěstí pak můžete být součástí jejich elektrického obvodu.

Situaci způsobila nešťastná kombinace dvou faktorů. Došlo k těžké technické poruše v plynové centrále Azito, která zajišťuje produkci elektřiny zhruba pro 35 procent celé země. Především ale vlivem dlouhodobého sucha historicky nebývale poklesly hladiny nádrží vodních elektráren, které jsou druhým nejdůležitějším zdrojem elektřiny v zemi (přes 25 procent v energetickém mixu). Turbíny jsou doslova na suchu a národní energetická společnost CIE se potýká s deficitem výroby přibližně 200 megawattů, tedy téměř deset procent celkové…