Vrbětice, Hamáček a co je podstatné

Jeden ze základních pilířů naší politiky se drolí. A tím je strach z autoritativních velmocí, které nám mohou ublížit. Máme plná ústa tvrdých soudů vůči spojencům, protože víme, že nás to neohrožuje. Ale vůči zemím, jako je Rusko, stále pěstujeme pocit strachu. Nelíbí se nám, jak se vůči Česku nebo světu chová? Jistě, ale raději buďme zticha, protože co kdyby… Po útoku ve Vrběticích se onen pilíř strachu otřásl, vidíme totiž, že ustrašenost nás neochrání. A když se hroutí jistoty či přesněji zaběhané pořádky, nastává čas zmatku. V něm jsme se právě ocitli. Abychom neztratili dobře vytyčenou cestu, tedy jasné odmítnutí ruských aktivit na našem území, musíme začít rozplétat, co jsme se dozvěděli a co z toho pro nás plyne. V cestě onomu porozumění ale momentálně stojí Jan Hamáček.

Nešlo to utajit

Než se dostaneme k čemukoli dalšímu, je třeba připomenout to nejpodstatnější. Ruští agenti GRU spáchali na českém území teroristický útok. Díky práci policie a tajných služeb máme tento případ velmi dobře zmapovaný. I naši spojenci říkají, že tak dobrou a detailní práci lze jedině ocenit. Vše ostatní jsou jen důsledky odhalení kremelského útoku v Česku.

Nyní se tak můžeme dostat k aktuální otázce: Je Jan Hamáček vlastizrádce? Server Seznam Zprávy napsal, že ministr vnitra a toho času i ministr zahraničí na schůzce se dvěma šéfy tajných služeb, policejním prezidentem a později dorazivším šéfem Nejvyššího státního zastupitelství měl sdělit, že chce „nabídnout Rusku dohodu,…