Proč nás zajímá Lipovská

Dobrá pověst lidí se dá likvidovat různě. Například tím, že do veřejného prostoru vypustíte různé náznaky, že dotyčný je podvodník, neštítí se ničeho, dokonce ani útoku na vaši bezpečnost. Aby takové šumy zafungovaly, je třeba je zaštítit něčím důvěryhodným. Přesně to učinila Hana Lipovská. Dlouhodobě jako členka Rady ČT útočí na ředitele České televize Petra Dvořáka, což je svým způsobem v pořádku. Oba mají stejné možnosti přinášet fakta, vyvracet bludy, zkrátka se veřejně střetnout a případně bránit. Zlom však nastal ve chvíli, kdy Lipovská do sporu vtáhla policii.

Jak už ti, kteří veřejné dění sledují, dobře vědí, paní Lipovská přišla na dubnovou Radu ČT v doprovodu policejní ochranky. Nikdo nesdělil, proč ji dostala, ale i když to bylo nestandardní a znejisťující, bylo nutné respektovat, že se tak děje, a počkat na vysvětlení policie. Situace se změnila, když Hana Lipovská poskytla rozhovor Reflexu. Na jedné straně totiž tvrdila, že podepsala „mlčenlivost, takže o této věci nemohu konkrétně příliš mluvit“, ale zároveň přišla s řadou konkrétních obvinění. „Vzhledem k závažnosti informací, které jsem se chystala na radě přednést, reálně hrozilo, že se nemusím bezpečně dostat na jednání. Případně že poté, co sdělím příslušné informace, tak může být problém s mým odchodem z ČT a s návratem domů.“ A k tomu dodala, že „odpovědné orgány braly celou věc výrazně vážněji než já“.

O takové téma se prostě musí novináři zajímat. Byly tu dvě varianty scénáře a obě temné. Buď…