To, o co tu jde, je sám život

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

V naší české kotlině vlk. V souboji o přítomnost těchto šelem jde zároveň o to, jestli a nakolik připustíme existenci něčeho nejistého a nebezpečného, něčeho, co jsme si dosud nepodmanili. Anebo jestli dáváme přednost bezpečné uniformitě.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Jsem už vlastně pamětníkem okupace v roce 1968 (bylo mi pět let). I jako dítě jsem vnímal všeobecnou naštvanost a beznaděj. Otec se pak v době normalizace uzavřel do svého vnitřního exilu a tehdejší režim pro mě představoval absolutní zlo.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Někdy na jaře 1968 jsme s otcem stáli u budovy Národního muzea a sledovali stavbu budoucího Federálního shromáždění. Otec náhle vzrušeně vykřikl: „Tamhle stojí Smrkovský.“ Pak mi vysvětloval, kdo to je. S odstupem to celé vnímám jako doklad iluzí, kterým mnozí v době pražského jara propadli. Protože Smrkovský sice byl představitelem reformního proudu, ale na druhou stranu zůstával přesvědčeným komunistou.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Tak nějak vnitřně jsem plakal, když byl zvolen Donald Trump a Spojené státy odstoupily od klimatické dohody. V těchto dnech vnitřně pláču pro Hongkong a tamní mladé lidi, kteří skončí hůř, než si dokážou představit. Každému takovému člověku bych chtěl…