To strašné slovo „vydržet“

Není moc věcí, na které se dá v poslední době spolehnout méně než na sliby vlády ohledně koronaviru. Naposledy jsme to viděli koncem minulého týdne, kdy ministři oznámili, že uvolnění lockdownu, slíbené před třemi týdny, nastane až později. Jakkoli je to těžko přijatelné, vývoj epidemie skutečně zatím uvolnění nepřeje, v tom vláda uvažuje racionálně. Rozumět je ale i těm, kteří se frustrovaně ptají, co dál. Zvlášť když situace, v níž se Česko nachází, nevypadá ani s příchodem jara dobře.

Na chalupy

Nejvíc frustrující je stále nejistota. K výraznému snížení nákazy nevedou ani dosud nejpřísnější opatření, vláda ale neví proč. I její čelný epidemiolog Petr Smejkal prohlásil, že po zákazu pohybu mezi okresy a zavedení testů ve firmách čekal rychlejší pokles, než k jakému zatím došlo. Pořád tedy máme k dispozici jen spekulace.

Podle nich Česko i teď v březnu doplácí na rozvolnění poměrů před Vánocemi. To je doplněno zřejmě masivním rozšířením britské mutace koronaviru, k jejímuž přenosu – jak zní častá poučka – stačí potkat nakaženého člověka na chvíli u výtahu a nemít respirátor. A jak už tolikrát o sobě dala vědět předchozí vládní pochybení, teď doplácíme na nedostatečné laboratorní testování odebraných vzorků v počátcích britské mutace, kdy se mělo víc zjišťovat, jak rychle se v Česku nebezpečnější forma šíří, a přizpůsobit tomu vládní kroky.

Opozice přišla s kritikou, že omezení pohybu mimo katastr obcí nebo mezi okresy nefunguje, mělo by se zrušit a nechat…