Autobiografický žánr se na domácí komiksové scéně příliš nepěstuje. Nehledě na světový úspěch grafických románů Pod dekou nebo Persepolis nakladatelé sázejí především na historická témata. O to překvapivější je, že závěr minulého roku přinesl hned dva tituly, které jsou silnými výpověďmi o vlastních zkušenostech s nemocí. Bezdětnou od Moniky Baudišové a Bez vlasů od Terezy Drahoňovské a Štěpánky Jislové navíc spojuje nejen výmluvný název, ale také růžová obálka coby jasný signál, že čtenář vstupuje do prostoru v Česku ještě neobvyklejšího – na půdu feministického komiksu.
Neptej se blbě
Grafická designérka Monika Baudišová novinářům od začátku říká, že Bezdětná se pro ni stala autoterapií v době, kdy na tom kvůli neúspěšným snahám o dítě byla psychicky špatně. A podobně otevřená je hned v úvodu knížky, kdy v prvních bublinách jasně sděluje, co jí vadí: o neplodnosti, kterou prožívá stále více žen a mužů, pořád neumíme mluvit. A neumějí o ní mluvit ani ti, kterých se bezprostředně týká.
Na celostránkových ilustracích reprodukuje nejčastěji slyšené reakce na to, když před přáteli, rodinou nebo kolegy zmínila, že se marně pokoušejí o dítě: „To je mi líto. To ten můj se na mě jenom podíval a byla jsem v tom“ nebo „Vždyť jsi ještě mladá“, případně „To určitě bude hlavně psychický“. A velmi názorně tak prezentuje, jaká je nejčastější odezva okolí – rychlý soud a stejně rychlá změna tématu hovoru. Pro jasnější kontrast –…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
