Žehlíte doma košile na žehlicím prkně, nebo žehlícím prkně? Za parného léta projíždí vyprahlou ulicí kropicí vůz, anebo kropící vůz? Je správně napsaná věta: Žena balící dárek k narozeninám roztrhla balicí papír? To, zda použít koncovku -icí, nebo -ící, záleží na typu přídavného jména.
I když je formálně rozdíl jen v délce samohlásky „i“, významově se liší podle toho, zda jde o přídavná jména dějová, nebo účelová. Ta první popisují děj, který právě probíhá, často bývají rozvitá a stojí většinou za podstatným jménem, jsou zakončená na -ící: „Žena žehlící košile si prozpěvovala.“ „Pes honící zajíce zuřivě štěkal.“ „Cukrář pečící dort měl zástěru zaprášenou od mouky.“
Jiná jsou přídavná jména účelová, jež mají koncovku -icí a vyjadřují, k čemu daná věc slouží, jaký má dlouhodobý účel: „Holicí strojek usnadňuje holení.“ „V nemocnicích jsou už připravené mrazicí boxy na vakcínu proti koronaviru.“ „Lektor přednáší svým posluchačům ve školicím středisku.“
Ve spojení s osobami ale používáme vždy koncovku -ící, tedy i v případech, kdy je přídavné jméno před podstatným jménem, například: „velící důstojník“, „řídící pracovník“, „hodnotící manažer“, „místodržící“.
Pokud jste někdy na pochybách, která koncovka je správná, můžete z toho vybruslit díky jednoduché pomůcce – tou je analogie s dvojicí slov, jež se od sebe snadno odliší, například: „vzdělávající“ (přídavné jméno dějové) a „vzdělávací“ (přídavné jméno účelové). Jestliže lze přídavné jméno nahradit slovem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
