Holka z televize

V kuchyni domu na břehu Vltavy, kousek za hranicí Prahy, dobublal na plotně oběd a Nora Fridrichová ho rozděluje na talíře pro osmiletou dceru a její stejně starou kamarádku, kterou má dnes na starost. Pochvaluje si u toho systém, který s přítelkyněmi matkami zavedly pro dobu kvůli koroně zavřených škol: hlídají si navzájem děti a uvolňují si tak na střídačku ruce pro dny, kdy mohou pracovat – nerušené péčí o školáky. Zítra tak může jít dramaturgyně a moderátorka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová na poradu a na celý den do redakce publicistiky České televize, protože její starší dcera – ta mladší je ve školce – bude „na hlídání“ v jiné spřátelené rodině.

Školačkám v domě před chvílí skončila distanční výuka, jedna ji absolvovala od počítače v obýváku, druhá z dětského pokoje, a dopoledne u počítače strávila i Nora Fridrichová.

Zabrala si k tomu jídelnu a s notebookem otevřeným na e-mailové schránce řešila starost, která ji zaměstnává ve všech volných chvílích intenzivně už od jara: aby i děti v rodinách, v nichž chybí jeden z rodičů a příjem toho zbylého nestačí dostatečně pokrýt životní potřeby, dostaly i v omezeních covidové doby na talíř teplý oběd a měly k dispozici počítač a wi-fi pro distanční výuku.

Na jaře zřídila sbírku na nákupy pro samoživitelky s cílovou částkou 50 tisíc korun, brzy na něm byl milion, minulý týden už svítila u transparentního účtu suma 4 174 781 korun. A minulý měsíc přibyl na její jméno transparentní účet se sbírkou na notebooky pro školáky, kteří by se bez nich nemohli učit – tam jsou dnes miliony dva a počet rozdaných počítačů se v dohledné době přiblíží k tisícovce.

„Je tu spousta lidí, samoživitelek, které potřebují pomoct,“ vysvětluje Nora Fridrichová, jak se to stalo, že je z ní tvář covidové charity, která do povědomí veřejnosti pomohla přinést téma chudých a opomíjených rodin samoživitelů. „Zkrátka jsem se k tomu nachomýtla, funguje to, tak to dělám.“

Nebýt jen divákem

Podzimní zavření škol ohlásila vláda ve čtvrtek 8. října, s nimi zavřela i divadla a veškeré kulturní akce. V tu dobu už měla Nora Fridrichová nachystáno deset notebooků od České spořitelny, která jí je dala k dispozici v létě po jarní zkušenosti s nedostatečným zajištěním distanční výuky pro děti z chudých rodin. Čekaly, jestli budou opět potřeba, jestli se bude znovu zavírat, a kdyby ne, udělaly by radost deseti dětem z neúplných rodin k Vánocům.

V den, kdy padlo rozhodnutí o dalším zavření základních škol, zavolala Nora Fridrichová do spořitelny, aby jim ohlásila, že teď přišel ten čas, kdy jejich notebooky pomůžou. A cestou na dětské divadelní představení, kam běžela na poslední chvíli se svou dcerou, to napsala na Facebook: „Česká spořitelna nachystala deset notebooků a pověřila mě najít děti samoživitelů, kterým jejich dar pomůže zvládnout distanční on-line výuku. OK, covide, ty hnuse, jdem na to!“ Brzy pod její příspěvek přibyl slib pražského advokáta Radka Pokorného, že se přidá a dá peníze na 20 počítačů, a pak jména dalších dvou jeho kolegů, kteří přidali po deseti. A hlásili se další a další.

Nora Fridrichová teď v jídelně otvírá e-maily a čte příběhy dětí, které jí popisují jejich učitelé: o nadaných žácích, kteří bez počítače nemají možnost se učit, o tom, jak by je poznamenalo, kdyby vypadli z výuky. „Bylo důležité, že učitelé se stali garanty darů, je to důležité pro mě i pro dárce, kteří chtějí vědět, jaký je mechanismus pomoci, jak se ověřuje, že přijde do rukou, které ji opravdu potřebují,“ říká. Od rodičů, kteří jí píšou, získá kontakt na učitele, toho osloví a ověří si, že situace rodiny skutečně zapadá do profilu obdarovávaných. „Je to rychlejší, než to vypadá, každé dítě znamená výměnu tak tří e-mailů, s rodičem, s učitelem, a pak už to jede,“ usmívá se novinářka. Není na to úplně sama: pomáhá jí pracovnice z nadace, u níž otevřela svou sbírku.

Kromě peněz pro děti získala Nora Fridrichová během svých aktivit i povědomí o síle kontaktů ve světě byznysu a ochotě lidí se „v malé zemi, kde se všichni znají, propojit“ a pomáhat i jinak než finančně. „Za dva dny jsem měla WhatsApp plný zpráv, oslovovali mě kapitáni českých firem, kolik přispějí. Ale nešlo jen o peníze, podnikatelé se okamžitě začali mezi sebou síťovat a posouvat možnosti pomoci dál,“ říká Fridrichová.