Společně, ale každý po svém

Když se dají dohromady dva velmi rozdílní partneři, tak mají v podstatě dvě možnosti. Buď každý z páru „obrousí své hrany“ a cesta do společné budoucnosti povede přes základní kompromis, na kterém se shodnou. Anebo partneři dokážou tolerovat odlišné priority toho druhého a nechají jej v nich vyniknout. A právě to, jak píše vídeňský zpravodaj listu Frankfurter Allgemeine Zeitung Stephan Löwenstein, je cesta, na kterou se vydali šéfové stran nové rakouské vládní koalice Sebastian Kurz a Werner Kogler. Protože si chtějí udržet jasný profil, nesnažili se při vyjednávání osekat základní předvolební sliby toho druhého. Jejich pokus přitahuje velkou mezinárodní pozornost mimo jiné i proto, že odporuje dosavadním politickým zvyklostem německojazyčného světa. Velké koalice v Rakousku i v Německu vždy stíraly rozdíly mezi spolupracujícími stranami a vlády pak v očích voličů působily mnohdy nehybně.

Premiérova linie

Sebastian Kurz tedy sice uzavřel koalici se stranou, která se vyznačuje v Rakousku největší vstřícností vůči uprchlíkům a imigrantům, ale přesto může s klidem říkat, že nijak neuhnul ze své přísné migrační politiky. Omezení ilegální migrace zůstává vládní prioritou stejně jako v letech 2017–2019, kdy Kurz vládl spolu s nacionalisty ze strany Svobodných. „Je důležité chránit životní prostředí, ale stejně důležité je rozhodnout, kdo bude žít v naší zemi. Pokud nebudeme bojovat proti ilegální migraci, tak bude Evropa za pět, deset, dvacet let jiná než dnes,“ shrnul…