Mikromanažer

Bude to už sedm let, když Andrej Babiš startoval svou první kampaň a lákal voliče na image šéfa, který všechno zvládne. „Já nabízím to, že jsem tady vybudoval největší firmu. Největší. Vyrostla z nuly. Dvacet let jsem dělal pro sebe a teď říkám, jestli chcete, tak můžu něco udělat pro všechny,“ prohlásil dnešní premiér v jednom z prvních politických rozhovorů v dubnu 2013.

Lze pochopit, že důvěřivější povahy se tehdy mohly chytit. Třeba na to, že státní zakázky už za Babiše přece poběží lépe, úsporněji. Vždyť kdo jiný by je mohl dát do pořádku než ten, komu patří dvě stovky firem a z dodavatelů vymáčkne duši?

Příhoda z minulého týdne, kdy vládě proklouzla mezi prsty nepochopitelně předražená zakázka na nové virtuální dálniční kupony, ale ukazuje, že Babiš – přes všechno deklarované pracantství – správu státu nestíhá. Jeho standardní metoda, kdy chce vše hlídat a řešit sám, možná fungovala v Agrofertu, ale stát je přece jen větší sousto.

To že jsme schválili?

Aktuální problém se týká rušení papírových dálničních známek. Místo jejich kupování u pump a lepení na čelní sklo vláda loni vymyslela posun, který se do 21. století hodí přece jen lépe. Známky už nebudou mít fyzickou podobu, půjde jen o povolení k vjezdu na dálnici, které se bude prodávat přes internet. Řidič při koupi nahlásí do systému espézetku a stát si povede evidenci, kdo má a nemá zaplaceno. Policie bude mít registr k ruce a neplatiče při kontrole snadno odhalí.

Plán vypadá pokrokově, jenže…