Být tvrdý a nestarat se

Pokud íránský režim při posledních provokacích vůči Američanům v Iráku nějak kalkuloval, udělal ve svých „výpočtech“ fatální chybu. Na první dloubanec v podobě raketového útoku, při němž zahynul Nawres Hamid, americký občan a spolupracovník amerických ozbrojených sil v Iráku, ještě Trump reagoval celkem standardně – odvetným úderem proti základnám pachatele útoku, kterým byla irácká šíitská milice Katáib Hizballáh. Když ale tato Íránským revolučním gardám poslušná milice připravila útok „rozlícené veřejnosti“ proti americké ambasádě, zavítala do úplně jiné oblasti americké psychiky.

Jakýkoli útok na americkou ambasádu na Blízkém východě evokuje rok 1979, kdy nastupující teokratický režim zajal v Teheránu na americké ambasádě 52 amerických diplomatů a předváděl je, ponížené a podvyživené, na světových televizních obrazovkách předlouhých 444 dní. Neschopnost tehdejšího prezidenta Jimmyho Cartera situaci řešit, včetně nepovedeného pokusu o osvobozovací akci, se stala symbolem americké slabosti a předznamenala Carterův pád a nástup Ronalda Reagana. Druhým podobným symbolem je útok na americkou ambasádu v libyjském Benghází, kterou koordinovaný islamistický dav v roce 2012 vypálil a zabil při tom amerického velvyslance Christophera Stephense. Trump udělal během své předvolební kampaně poměrně úspěšně všechno pro to, aby Benghází využil podobně jako Reagan kdysi Teherán coby symbol slabosti a neschopnosti svého politického protivníka, v tomto případě demokratické prezidentské…