Svět bez důvěry

Toto pondělí se výrazně uvolňuje povinnost nošení roušky, což umožňuje jistou bilanci. Na máloco se lze v těchto dnech těšit tak jako na nenošení roušek na ulici, nicméně v posledních dnech to začalo vypadat, jako kdyby si čím dál víc lidí myslelo, že nás chce vláda skrze ně ovládnout. Je to dopad stále silnější polarizace společnosti a nedůvěry nemalé části společnosti vůči Andreji Babišovi. Ale každá kritika by měla mířit přesným směrem a tady může nebezpečně minout cíl.

Povinné zavedení roušek byl dobrý krok. Stát nebyl připraven, aby případné masové šíření viru zvládl, tak občané řešení prostřednictvím roušek vzali do svých rukou. Postupné uvolňování omezení následně vláda urychlila, aby zmírnila napětí, které rostlo.

Česko nakonec nebylo tak tvrdě zasažené, což odborníci mimo jiné přičítají nejen rychlému omezení pohybu a zavedení roušek, ale i tomu, že je v Česku nižší hustota zalidnění, méně také cestujeme. Měli jsme ale i štěstí. Na příchod nákazy jsme nebyli připravení téměř na žádné úrovni. Dokonce ani v nemocnicích.

Objevují se také hlasy, že všechno byla pouhá bublina. Nic nikomu nehrozilo, jde o banální virus. Případně se dodává, že si Babiš vše vymyslel, aby získal větší moc. Je dobře, že se politická opozice tímto směrem zatím příliš nevydává. Mohla by na tom totiž tratit. Lidé si ještě pamatují, jak to vypadalo na začátku, kdy měla obavy většina společnosti. Vláda prostě reagovat musela.

Obezřetnost je namístě i z toho důvodu, že může přijít druhá vlna. Na Západě se na ni připravují. Pokud nastane, mohou všichni zastánci teorie, že to byla hloupost, skončit mimo politickou hru. A případně nést odpovědnost za to, že lidé nebudou ochotni se podruhé chránit, protože to přece všechno byla habaďúra.

Problém s nastalou koronavirovou krizí je ten, že před nás klade velmi komplexní problém. Musíme být obezřetní před nákazou, ale nenechat se ochromit strachem. Je nutné na maximum zapnout kontrolky, aby mocní nezneužívali svou moc, ale zároveň nepropadat konspiracím. Stejně tak je třeba přijmout fakt, že chování každého z nás je do jisté míry normativní, tedy že ovlivňuje i ostatní.

Vláda Andreje Babiše udělala hodně chyb, kterých je nutné si všímat – jako například chaotické řízení krize, nedostatečná pomoc živnostníkům či kulturním institucím, izolování Česka od Evropské unie, naprosto nezvládnutá vzdělávací politika, neschopnost digitalizace státu, podivné nákupy zdravotních pomůcek, malá ochota ke konzultacím s těmi, jichž se nařízení dotýkala, opuštění sociálně slabých, nekoncepční sliby obřích investičních staveb.

Tam všude je obrovský prostor pro nezbytnou kritiku (příkladně postupují třeba Piráti, viz jejich projekt na Budoucnostresimeted.cz). Není tudíž nutné Babišovi usnadňovat situaci tím, že se bude z roušek dělat nástroj, kterým nás chtěl ovládnout. Každý se může přesvědčit, že se tak nestalo. A že je používají i lidé v jiných zemích, a to dokonce stále častěji.

Argumentační střelný prach je třeba schovat na příhodnější chvíli.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor