S přítelkyní sledujeme zdánlivě nekonečnou cihlovou zeď a míjíme zazděný portál. Po chvíli narážíme na zamčené mříže čehosi, co vypadá jako hlavní vchod. Dá se vůbec nějak dostat dovnitř? říkáme si. Po krátké chůzi nalézáme nenápadná dvířka, kterými je možné vejít – na kdysi největší židovský hřbitov v Polsku, na jednu z největších židovských nekropolí na světě.
Za zdí se nám otevírá tak trochu zvláštní svět. Po levici kdosi řeže stromoví, po pravici v trávě odpočívá postarší mercedes. V pokladně úřaduje holohlavý mladík s nezapálenou cigaretou v koutku úst a marně hledá drobné. Člověk má pocit, že se dostal k typickému Polákovi na zahradu, ale je to jen první dojem, ze kterého nás brzy vyvede přiléhající bejt tahara, obřadní síň. A také pohled na západ, kde ze země vyrůstají nekončící řady židovských náhrobků.
Zprvu vyrovnané řady hrobů nijak nevybočují z běžné představy o tom, jak má vypadat židovský hřbitov, tedy až na ty rozměry, které dosahují bezmála stejně tolik hektarů jako celé Olšanské hřbitovy. Mělo by tu odpočívat až čtvrt milionu lidí. Míjíme hrob Menachema Bornsztajna přezdívaného „Slepý Max“ (ztratil jedno oko), „lodžský Robin Hood“ či „lodžský Al Capone“. Tento legendární židovský gangster působil zejména během první světové války a po ní, před druhou světovou válkou prchl do dalekého Kazachstánu. Dechberoucí je opodál stojící monumentální bílá stavba ze žuly a mramoru, která je nepřehlédnutelnou dominantou hřbitova. Zde se svou ženou Leoniou spočívá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
