V tmavém stínu Hradu

Na plotě lemujícím pražské Chotkovy sady se vine klubko žiletkového ostnatého drátu, který se na slunci leskne, jako by tam byl pro ozdobu. Takový dojem může budit i místo, kde se tohle výstražné opatření nachází. Za plotem totiž není raketová základna ani se tam nedá nic ukrást. Vlastně ani není jasné, proč by zrovna tam někdo tajně lezl… Možná leda za dobrodružstvím. Hned za plotem je totiž prudký sráz dolů a tam se v husté zeleni rýsuje dno rokle, na jejímž dně teče potok Brusnice. Vysoko nad ní ční hradby Pražského hradu. Ještě výš pak dominuje masa svatovítské katedrály. Z druhé strany nad roklí stojí renesanční Míčovna a Letohrádek královny Anny.

Zatím nebylo spočítané, kolik velkých měst na světě má ve svém centru zelení zarostlou rokli, která si zachovala rysy z dávných časů, kdy město vznikalo, a navíc je obklopena gotickou a renesanční krásou. Lze si ovšem tipnout, že jich moc nebude. Praha o téhle jedinečnosti ale možná neví. Správci rokle, známé pod názvem Jelení příkop, se totiž poměrně usilovně snaží, aby se na ni v metropoli nad Vltavou co nejdřív zapomnělo.

Jeleni, medvědi, Husák

Přemyslovci, kteří tehdy v Čechách vládli, zřejmě v 9. století nemohli najít lepší místo pro své hradiště, než byl skalnatý výběžek nad Vltavou zvaný Opyš. Jediná snadno přístupná cesta byla ze západu, odkud se táhne svah Bílé hory. Odjinud byl přístup (a tedy i ohrožení) obtížný. Na jižní straně padá…