Strážci goril v mlze

Dvě aktivní sopky, travnaté savany, jedno z velkých středoafrických jezer, hustě zarostlé kopce, močály, pětitisícové velehory pokryté ledovcem. To vše na ploše o velikosti Plzeňského kraje. Virunga na východě Konga je národním parkem s nejrozmanitějšími ekosystémy v Africe, celosvětovou slávu si ale získala díky několika stovkám obyvatel, kteří pobývají v poměrně malé oblasti na jeho jižním cípu. V pohoří, jež sahá přes hranici do sousední Rwandy, a v nedalekém Národním parku Bwindi v též sousední Ugandě přežívají poslední horské gorily na planetě.

V menších tlupách žijí v zelených, vlhkých, často v mlze utopených lesích na stráních vulkanických hor. A daří se jim dobře. Jejich počet vzrostl z méně než čtyř stovek v osmdesátých letech na dnešních více než tisíc, z toho asi třetina žije v konžské Virunze. Tolik jich na světě nebylo od začátků systematického sčítání v padesátých letech minulého století. „Ochrana funguje perfektně,“ říká parazitolog David Modrý, jenž na rwandské straně poslední dva roky koordinuje výzkumný projekt. „Zvláště ve rwandské části hor brzy budeme čelit opačnému problému. Goril bude pro zdejší oblast příliš mnoho, protože park není kam dál rozšiřovat. Na jeho hranici je zeď a hned za ní začínají obdělávaná pole a hustě osídlené vesnice.“

Fatální problémy však mají lidé, kteří horským gorilám na konžské straně hranice roky pomáhají. V minulých pětadvaceti letech bylo v konžské Virunze zastřeleno skoro dvě stě strážců parku, k zatím vůbec nejhoršímu masakru došlo koncem letošního dubna. Na konvoj civilistů, který byl doprovázen skupinou uniformovaných rangerů, z okolní zeleně zaútočila milice. Nepřežilo třináct strážců a pět civilistů.

Správa Národního parku Virunga v tiskovém prohlášení tvrdí, že její zaměstnanci nebyli terčem. Útok prý mířil na civilisty. Prostřelené pneumatiky zeleného náklaďáku s logem parku, na jehož korbě rangeři seděli, jejich jasná převaha mezi mrtvými a poslední tři roky rostoucí počet podobných útoků ale naznačují, že mohlo jít o precizně cílený atentát. V sousedství goril totiž probíhá dlouhý souboj, ve kterém jsou strážci goril chyceni.

Právo silnějšího

Virunga je vůbec nejstarším národním parkem v Africe. Vznikl v roce 1925 z iniciativy belgické královské rodiny a skupiny předních přírodovědců. Koloniální správa z rezervace postupně vyhnala místní obyvatele a zakázala jim na ploše chráněného území farmařit, rybařit, lovit, sbírat dřevo a přírodní léčiva, uctívat předky a bohy. Směli zůstat jen lovci a sběrači z národa Batwa, známí také jako Pygmejové, které tvůrci parku považovali za součást divočiny a studijní objekt. Podle výzkumu Paula Katemba Vikanzy je ve vsích v okolí Virungy – mimořádně chudých i v africkém kontextu – dodnes rozšířen pocit, že park „byl vytvořen bělochy pro bělochy“.

V dekádách po jeho založení, a to i po konci kolonialismu, se na východ Konga slétali zoologové, botanici a geologové z Evropy a Ameriky. Životní prostor horských goril se mezitím dostával pod stále větší tlak. Kvůli nárůstu pytlačení a rozšiřování farem a pastvin na úkor deštných pralesů jejich počet klesl zvláště v první dekádě nezávislosti afrických států. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v konžské, ugandské a rwandské oblasti přežívalo dohromady jen asi dvě stě padesát jedinců.

Před pětadvaceti lety hrozil totální kolaps. Do Konga z genocidou zmítané Rwandy putoval nekončící průvod uprchlíků a necelý milion z nich se usídlil přímo u hranic Virungy. Goril se rozvrat překvapivě nedotkl – jejich počet dokonce mírně stoupl –, ale v sázce bylo zničení celého ekosystému. Desítky tisíc zbídačených lidí chodily denně do rezervace kácet stromy na otop, lovily savce a ptáky. Na východě Konga v roce 1996 vypukla složitá válka, která si na přelomu tisíciletí vyžádala podle různých odhadů tři až pět milionů obětí. V zeleni Virungy se tehdy ukryly tisíce ozbrojených pachatelů rwandské genocidy a jejich nových rekrutů. A skrývají se tam dodnes. Právě jejich milice, proslulá krutostí a známá pod zkratkou FDLR, spáchala dubnový masakr strážců goril.