Jihoafričtí rasisté, kteří se měli mstít za kritiku apartheidu a podporu Afrického národního kongresu. Obchodníci se zbraněmi, jimž se chystal zkomplikovat kšefty. CIA. Kurdští rebelové. Místní recidivista a uživatel drog, který si spletl cíl. Policisté s extremistickými názory. Trochu divný chlapík, jenž byl mezi přímými svědky události, ale zmizel z hledáčku policie, protože působil zmateně a nekonzistentně.
Teorií o tom, kdo a proč čtyřicet minut před půlnocí jednoho chladného únorového večera roku 1986 zastřelil v centru Stockholmu švédského sociálnědemokratického premiéra Olofa Palmeho a postřelil jeho ženu Lisbeth, kolovala celá řada. Taky proto, že Palme sice vybudoval moderní švédský stát, ale zároveň byly jeho politika a názory natolik polarizující, že – jak řekl jeden z vyšetřovatelů případu – na seznamu podezřelých mohla být půlka země. Dva roky po vraždě se zdálo, že záhada je rozluštěna, když byl odsouzen zmíněný recidivista. Jenže byl záhy propuštěn, kvůli značným nesrovnalostem v důkazech a v policejní práci. Policie tak vyšetřování obnovila a už nikdy neuzavřela, případ inspiroval dokonce změnu švédských promlčecích lhůt pro vraždu. A během dekád se ze záhady stalo národní trauma a posedlost, kterou „děti sají s mateřským mlékem“, jak řekl režisér jednoho z mnoha filmů, jež společně se stovkami novinových článků a knih o tragédii vznikly. Po čase se „otevřenou ranou“ stala spíše neschopnost věc vyšetřit než atentát samotný.
Během…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
