Něco krásného

Emmanuel Macron zahájil v polovině ledna Velkou národní debatu: vede se na speciálně zřízené webové stránce, lidé mohou nosit svoje podněty na radnice a sám Macron objíždí venkov a diskutuje. Cílem je „obnova společenské smlouvy“, jinými slovy ukončení krize, již vyvolalo hnutí žlutých vest.

K podtržení svých ambicí ohlásil francouzský prezident minulý týden nečekaný tah: možnost vypsání referenda o otázkách, jež vzejdou z debaty. Macronovi příznivci od té doby kroutí hlavou, že jde o neuvážený krok, politické riziko na prezidenta ale dost možná číhá úplně jinde. Francouzi jsou už pár týdnů v ulicích a tím, kdo je dokáže spolehlivě držet venku, je muž jménem François Ruffin. A právě ten teď oznámil, že bude ve své mistrovské disciplíně pokračovat.

Probdělá noc

Byla to nejkrásnější řeč o uklízečkách, jakou Národní shromáždění za dvě stě třicet let svojí existence zažilo. Nejkrásnější i proto, že o těch, kdo tu ještě za tmy čistí zákonodárcům záchody a vyměňují ručníky v poslaneckých bytech, byla vůbec první. „Tohle jsou také ony, podívejte se,“ přejede Ruffin prsty po hraně řečnického pultu z vyleštěného mahagonu, za nímž právě stojí. „A přesto,“ zvýší hlas poslanec, „za svoji každodenní námahu nedostanou ani minimální mzdu a nepožívají žádné ochrany, protože tento sbor se je rozhodl najmout externě, aby ušetřil. Proto vás…