Jak se opovažujeme

Dosavadní příběh Grety Thunberg shrnují dvě fotografie. Na jedné – z loňského léta – sedí u zdi osamělá školačka s batůžkem a načmáranou cedulí „školní stávka za klima“, sedí tu málem jako symbol bezmoci a naivity, jako někdo, kdo z logiky současného světa prostě nemůže ničeho dosáhnout. Na druhém, jen pár dní starém snímku kráčejí ulicemi amerického velkoměsta desítky tisíc lidí požadujících ráznou akci proti klimatickým změnám, z nichž řadu k účasti inspirovala právě švédská studentka.

Esejista Václav Cílek před časem Gretu přirovnal k Johance z Arku, která dokázala vyburcovat francouzský lid k válce s anglickými uchvatiteli. Její nedávné vystoupení na klimatickém summitu v New Yorku ale svádí i k jiným metaforám. „Hledáte u nás mladých naději. Jak se opovažujete! Lidé trpí. Lidé umírají. Celé ekosystémy kolabují… a vše, o čem dokážete hovořit, jsou peníze a pohádky o věčném ekonomickém růstu!“ Když Greta s tváří staženou hněvem tato slova pronášela, jako by nebyla smrtelným člověkem, ale nějakým dybukem z jiného světa – ztělesněním špatného svědomí každého z nás, všech relativně bohatých lidí s monstrózní uhlíkovou stopou. Možná i proto se jí dostalo tolika posměšků a odsudků.

Kde je G20?

Znechucení mladé aktivistky z výsledků summitu je však pochopitelné. Bylo to jednodenní setkání, na kterém měli šéfové států a vlád i zástupci byznysu představit razantnější opatření, která by umožnila splnit cíle pařížské klimatické dohody. Podle ní by se globální teplota…