Říct si své ne, a třeba i na Letné

Minulé úterý se ve Slavonicích, městečku na česko-rakouské hranici, sešlo na náměstí u kašny asi třicet lidí, aby protestovali – jak se říká – proti Babišovi. Jeden z místních podnikatelů přečetl prohlášení, kde se spíš než o českém premiérovi mluvilo o potřebě slušnosti a respektu vůči zákonům, juniorní účastník protestu nadšeně mával velkou vlajkou Evropské unie. Ozvalo se několik protibabišovských hesel, kterým se přítomní spíš s pobavením zasmáli, než že by se přinutili ke skandování. Po deseti minutách si všichni zatleskali a přesunuli se do místní restaurace probrat čerstvě nabyté dojmy. V diskusi tam pak zaznělo třeba i to, že další víkend vyjíždí z nedaleké Jemnice autobus speciálně vypravený pro místní zájemce toužící odjet do Prahy na chystané protestní shromáždění na pražské Letné.

Kdo to platí?

Protest ve Slavonicích navzdory svým miniaturním rozměrům ilustruje, co se dnes v Česku děje. Vidíme směs ostychu dělat cosi, co by připomínalo další revoluci, když tu první značná část hloučku kolem kašny prožívala s neskonale větším odhodláním před třiceti lety a potom v mnoha ohledech občansky vzorově reprezentovali hodnoty, o něž tehdy šlo. A zároveň sledujeme potřebu dát najevo nesouhlas s tím, co se ve vládě a parlamentu děje. To vše pak tlačí dopředu nenápadný, ale zároveň zřetelný odpor vůči hegemonii Andreje Babiše v české politice.

Nenápadný je odpor proto, že se zatím nepromítá do výsledků volebních preferencí zjišťovaných pravidelně sociologickými…