Více než desetiletý boj o charakter Národního parku Šumava skončil. Nebo alespoň jeho vypjatá fáze. Rada parku totiž koncem minulého týdne schválila nové členění do zón, které by se teď nemělo patnáct let měnit. Ze 41 přítomných členů rady, mezi nimiž jsou zástupci obcí, krajů, odborné veřejnosti a parku, hlasovalo 29 pro návrh nové zonace. Park získává časový prostor pro další rozvoj, který směřuje k rozšiřování divočiny, tedy území bez zásahů člověka, z nynějších 27 procent až na plánovaných 53 procent.
Kdo tedy tento možná nejsledovanější environmentální spor v Česku vyhrál? Záleží na úhlu pohledu. Před deseti lety se zdálo, že divočina jako koncept, jak chránit výjimečně cenné přírodní území, drtivě prohrává. Velká část šumavského lesa po orkánu Kyrill z roku 2007 usychala. Politici z obcí, krajů i parlamentu v čele s Milošem Zemanem a ministry životního prostředí za ODS vytvořili silnou lobby, jež chtěla s „experimenty“ skončit a posílit pravomoce šumavských obcí. Připravoval se zákon, který měl nadřadit hospodářskou činnost ochraně přírody.
Po příchodu ministra Richarda Brabce (ANO) se situace definitivně změnila. Vznikl zákon, který naopak upřednostňuje ochranu přírody před činností lidí. Park dostal nové vedení, jež chce rozšiřovat území s přírodními procesy na zmíněných 53 procent území parku. Ekologičtí aktivisté a někteří vědci chtěli mnohem rychlejší postup, protože mají obavu, že případná politická změna opět posílí odpůrce divočiny, kterým se nová zonace…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
