Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků

K čemu jsou draci, skřeti a mluvící zvířata? Podle esejů slavné americké spisovatelky Ursuly K. Le Guin pomáhají k hlubšímu chápání světa. Její dětské knihy o Zeměmoří, environmentální fantasy i sociální sci-fi jsou cvičením v představivosti, kterou loni zesnulá autorka považovala za esenciální lidskou výbavu. Dcera antropologa a spisovatelky povolání svých rodičů volně propojila: věřila v podvratnou sílu imaginace a bojovala proti „vlčí mlze předpokladů a předsudků“. Prosadila se v žánru tradičně ovládaném muži; v žánru, který byl pro ni zároveň místem odrazu společenských problémů od devastace přírody po tlak korporací.

Svazek úvah shrnuje půlstoletí jejího přemýšlení, kdy ještě rok před smrtí na blogu přirovnala Donalda Trumpa ke golemovi, jehož šémem jsou televizní kamery. Právě ty, jimž fantazie schází, kritizovala celý život. V sedmdesátých letech v eseji Proč se Američané bojí draků varovala, jak puritánství potlačuje představivost. V době, kdy svět mluví o Hře o trůny, je to vyhraná bitva. Fantasy je jedním z nejpopulárnějších žánrů a možná to má svůj důvod: nadpřirozená stvoření podle Le Guin připomínají, že člověk není vše. „Realistickou literaturu to táhne k antropocentrismu, fantasy od něj,“ prohlašuje v jednom z esejů autorka, pro niž byla příroda věčnou inspirací. Nejrozsáhlejší část sbírky je tak věnovaná zvířatům. Obdivuje, jak se Jack London uměl vcítit do mysli zvířete, rozplývá se nad Bambim od Felixe Saltena, který ji naučil…