„Ježíš, co to děláš?“ zděsila se jedna známá, říkejme jí Paula, nad panenkou Mónikou, které najednou chyběla nožička. Její tříletá dcerka ji v zápalu hry utrhla a teď nešťastně seděla na chodníku a ječela na celé kolo. „Ukaž, já to opravím,“ uklidňovala ji maminka. Zkusila nožičku přišroubovat, ale jak šroubovala, upadla panence i ručička a pak druhá a nakonec i zbývající nožička. Zbylo jen nešťastné upatlané panenčí torzo. Holčička se rozeřvala ještě víc. „Neboj, neboj, zaneseme panenku do nemocnice,“ rozhodla se maminka. A nevymýšlela si.
V každém větším brazilském městě totiž existuje instituce zvaná Nemocnice pro panenky nebo Nemocnice hraček. Jsou to někdy celé domy, někdy skromnější dílny vymalované na modro s recepcí, kde čeká usměvavá sestřička v bílém čepečku s červeným křížem, která si od dětí přebere jejich hračku a odnese ji panu doktorovi. Ten bývá také celý v bílém a zlámanou hračku odborně vyšetří a uloží ji na pokoj intenzivní péče, kde ji pak operuje. Tedy zajde do skladu plného náhradních ručiček, nožiček a očiček, které pak zručně namontuje. Děti zatím celé napjaté a ztichlé čekají v čekárnách, až se jejich panenky, plyšáci, autodráhy nebo i počítačové hry, které by se jinak musely hodit do popelnice, uzdraví.
Některé nemocnice pro panenky mají dlouhou tradici a existují třeba i od roku 1937 jako Nemocnice pro panenky, hračky a hry v São Paulu, která má v největším brazilském městě hned tři pobočky a dalších 19 po celé zemi. Funguje tedy přes 80 let.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu