Na gorilím pohřbu

Diskuse o tom, jak moc se vnitřní prožívání zvířat podobá tomu lidskému, probíhá od nepaměti. A zdá se přitom, že s postupujícím časem němým tvářím přiznáváme stále větší porci prožitků i dovedností, které jsme si dříve vyhrazovali pouze pro sebe. Jedním z fenoménů, který naznačuje, že zvířata jsou v mnohém „jako my“, je jejich truchlení nad smrtí bližních – jev, který biology nepřestává fascinovat. Věnuje se mu i čerstvě publikovaný výzkum, v němž skupina vědců ve Rwandě a Demokratické republice Kongo sledovala reakci gorilí komunity na skon tří jejích vážených členů.

Návštěvníci zdaleka

Nepředstavujme si samozřejmě smuteční průvod, ukládání ostatků nebo dojemnou řeč gorilího alfa samce o zásluhách nebožtíka na zlepšení podmínek v národním parku. Zvířata se při posledním rozloučení obejdou bez složitých kulturních rituálů, vypadá to však, že (alespoň některá) prožívají tváří v tvář smrti svých bližních obdobné emoce, pro jejichž zpracování si homo sapiens vytvořil celou tu složitou funebrální etiketu.

V případě zmíněného výzkumu sledoval mezinárodní tým vědců chování goril v reakci na smrt dvou samců a jedné samice z různých tlup žijících ve dvou národních parcích na pomezí Rwandy a Konga. Pomocí skrytých kamer umístěných poblíž ostatků (každý z lidoopů zemřel na jiném místě) zaznamenali vědci chování různých goril během několika následujících týdnů a svá pozorování nyní publikovali v mezinárodním biologickém časopise PeerJ.

Ukázalo se, že primáti se k…