Dobývání Bruselu

Každému, kdo si myslí, že katastrofy evropských dějin úzce souvisely s neschopností států spolupracovat, může napoprvé ta ranní chůze po hladké dlažbě na prostranství před Evropským parlamentem v Bruselu navodit nečekanou dávku dojetí. Přichází s uvědoměním, že za zdí ze skla, železa a betonu začíná nový pracovní den instituce, která je naopak nejlepší ukázkou mezinárodního partnerství, jaké kdy svět zažil. Na chodbách uvnitř se s naprostou samozřejmostí míchají zástupci dvaceti osmi států, kteří společně – tu s větším, tu s menším úspěchem – hledají způsob, jak život na starém kontinentě zlepšit. Už patnáct let jsou toho součástí i Češi a krátce před dalšími evropskými volbami může být užitečné nahlédnout, co tam vlastně dělají. Jako modelový příklad může sloužit muž, který do Evropského parlamentu přišel z jiného prostředí než z domácí politiky.

Chodba s Tomanem

Malé náměstí před hlavním vchodem do parlamentu možná není nejhezčím veřejným prostorem v Evropě, také ale nevypadá jako místo, jemuž by se chtěl člověk na procházce městem stůj co stůj vyhnout. Od širokého vchodu do budovy se ve výšce několika metrů nad zemí do kruhu stáčí dvě prosklené lávky, které propojují hlavní část parlamentu s budovami na druhé straně náměstí. Hranatý veřejný prostor tak vypadá jako kruhový, ale jen zdánlivě. Veliká okna odrážejí modré nebe, nadzemní chodníky jsou navíc lemované obřími fotografiemi, které ve zkratce dokumentují život v Evropě. Pod nimi na ploše jsou volně…