Zmizelá Praha. Neony a světla reklam

V nynějším zmatku reklam oko chodce jest od nich odvracováno a snaží se jim uniknouti…“ To je citát z knihy Reklama v prostoru, která volá po regulaci světelné reklamy a vyšla kupodivu už v roce 1934. O obavách z reklamního chaosu, ovšem hlavně o fascinaci světelnou reklamou a o její kráse je kniha Neony a světla reklam z edice Zmizelá Praha. Jak je u téhle ediční řady nakladatelství Paseka zvykem, zprostředkuje pohled na jeden aspekt vývoje hlavního města – továrny, tramvaje, železnice, sportoviště. Témata jsou to speciální a zájem o ně tak detailní, až může působit jako trochu podivínská obsese. Pohled zblízka má ovšem jednu výhodu – člověk vidí to, co mu při plošném pozorování uniká. I tohle je ten případ.

Hlavním materiálem jsou ve Zmizelé Praze vždycky dobové záběry, v tomto případě sebrané z mnoha zdrojů: publikací jako ta citovaná v úvodu, z tisku, z muzejních sbírek a také z filmů; hlavně meziválečná avantgarda si v záběrech neonů libovala. Vše doprovozeno podrobným popisem. Tak třeba: zřejmě nejstarší dochovaný neon v Praze je labuť na střeše Bílé labutě. Symbol navrhl grafik Božidar Lieser již v roce 1939, uvádějí autoři. Zároveň je tahle kniha také drobným důkazem obecnějšího jevu – a sice toho, jak se mění pohled na město. Zmizelá Praha začala vycházet už v roce 2002 a dlouho se zabývala výhradně architekturou a stavbami. Teprve postupně se zájem přesouval k mimostavebním fenoménům, jako jsou boje v ulicích nebo…