Dopis z Mnichova

Karneval není pro Mnichovany, na rozdíl od obyvatel Kolína, nijak zvlášť důležitý. Mnohem důležitější je to, co následuje – půst.

Kdysi, před mnoha staletími, mniši zákaz přijímání pevné stravy v postní době vyřešili tím, že začali vařit výživnější pivo. Tradice postění téměř vymizela, vaření Starkbier, tedy „silného piva“, ale zůstala a nabyla společenského významu. U příležitosti narážení sudů Starkbier v pivovaru Paulaner v mnichovském Nockherbergu každoročně probíhá několikahodinové plísnění politiků, na kterém vystupují ti nejlepší bavorští kabaretní umělci.

Diváci živého televizního přenosu mají možnost sledovat nedůvěru, zděšení, až téměř nevolnost ve tvářích nebavorských politiků, kteří se v osudný den do paulanerského sklípku odváží vkročit. Vzduchem létají nadávky vyřčené se silným bavorským přízvukem, místností se rozléhá cinkot kameninových pivních džbánů, kterými si přítomní připíjejí na podařené vtipy. Komu nekoluje v žilách bavorská krev, je na tento obyčej nejspíš příliš střízlivý a slušný.

Bavorům, kterým je ale zpravidla jedno, co si o nich zbytek světa myslí, se podařilo vybudovat tradici, již sleduje celé Německo. Dostat v Nockherbergu řádnou porci urážek se rovná uznání, že ve Spolkové republice člověk něco znamená. Nestát za zmínku, to je trest vůbec nejhorší.

Třeba tehdejší ministr dopravy Alexander Dobrindt (CSU) měl určitě radost, když slavnostní řečnice v loňském roce prohlásila, že jeho celoživotní dílo se co do objemu rovná možná tak…