Sny se mají uskutečňovat, ať už jsou jakékoli

 Po dva roky zpovídal spisovatel Aleš Palán sedm mužů a dvě ženy, kteří se rozhodli všechno opustit a odejít do jakéhosi vnitřního exilu – samoty na Šumavě. Výsledkem je kniha rozhovorů Raději zešílet v divočině, která se stala nečekaným hitem knižního trhu.

Od vydání uběhlo pouhých tři čtvrtě roku a kniha už má za sebou čtyři vydání a skoro třicet tisíc prodaných výtisků. Čekal jste tenhle zájem?

Absolutně ne, abych pravdu řekl, doslova zírám.

Asi by člověk tolik nezíral, pokud by šlo o rozhovor se známou osobností. Tady se ale noříme do světa podivínů, pro leckoho bláznů s životy mimo běžné koleje většinové společnosti. Jaké tedy máte pro úspěch knihy vysvětlení?

Hodně jsem o tom přemýšlel a myslím, že těch vysvětlení je víc. I když netuším, které z nich, a jestli vůbec nějaké, je reálné.

Sami čtenáři mi občas říkají, že je to Šumavou a s ní spjatým mysteriem, vysídlenou krajinou, jež se nikdy nevzpamatovala z poválečných změn a kde jsou možné věci jinde nemyslitelné.

Úspěch knihy se dá vysvětlit i tématem samoty, kterou čas od času prožíváme každý a jíž se bojíme. Tady se setkáváme s lidmi, kteří do samoty vykročili dobrovolně a necítí se osaměle. V rozhovorech najednou zaznívá ona žitá, radikální změna těch, kdo dole ve městech nechali všechno za sebou – rodinu, podnikání, peníze, třeba i drogy – a vydali se sami se sebou do hor, kde si to odžívají, ať už ve…