Dopis z Londýna

Na počátku školního roku nemusím dětem pořizovat sešity, učebnice, tužky či výtvarné potřeby. To vše jim v Londýně dodá škola. Ale jeden úkol každoročně zbývá: ošatit děti školními uniformami.

Nakupování je o nervy, zvlášť když jste například limitovaní třemi páry černých bot v nabídce. Dcera kvíká, že se jí žádné nelíbí (a tudíž „nesedí“), a ty hezčí černé zase nemají v její velikosti. Ale i tak jsem, stejně jako 67 procent dalších ostrovních rodičů, velkým zastáncem stejnokrojů. Jakmile totiž na konci srpna přetrpím nákup černých bot a seženu potřebné svršky, mám se školním šatníkem na rok víceméně vystaráno.

Počáteční investice – na prvním stupni okolo 100 liber (3000 korun), na druhém klidně přes  250 liber (7500 korun) – sice není úplně malá, zato nemusím pořizovat moc jiného „normálního“ oblečení, protože o víkendu se toho tolik neunosí. Takže ve výsledku ušetřím. Navíc pak nemusím každý večer s dítětem diskutovat o tom, co si vezme druhý den na sebe, a poslouchat, že spolužačka Kelly má senzační mikinu z Nextu, Susie nové adidasky a Jane blikající tričko z Disneylandu, a proč já něco takového nemám?

Školní stejnokroje – první zmínka o nich mimochodem pochází z roku 1222 – nejsou ze zákona povinné. Rozhodnutí o jejich přijetí záleží na každé škole. Podle průzkumů je však má víc než 90 procent anglických základek. Na vedení škol pak zůstává i volba barvy uniformy – nejčastější je modrá, zelená a červená. Na prvním stupni se většinou požaduje bílé tričko s…