Nestvůra z Essexu

Éra viktoriánské Anglie zakořenila v našich představách jako období důsledně sešněrované, důstojné a uhýbající před vším temným a podvědomým. V románu britské prozaičky Sarah Perry Nestvůra z Essexu však vystupuje odlišně. Jistá spořádanost a blazeovanost zůstává, ovšem pod tímto úhledným povrchem dřímou síly, které se vzpírají konzervativní představě dobrých mravů i racionálního poznání.

Viktoriánská éra tu znamená ostré sociální i psychologické napětí. Do popředí se dostává konflikt víry a racionality, náboženství a vědy, povinnosti a touhy, třídní předurčenosti a socialistické touhy po změně: „Chtěla jsem vytvořit takovou verzi 19. století, které by se mrknutím oka začalo podobat tomu našemu. Chtěla jsem viktoriánskou epochu popsat tak, aby nebyla jen lunaparkem plným žluté mlhy a rošťáků z ulice,“ řekla autorka deníku The Guardian.

Krunýř poznání

Román je podivuhodným sňatkem starého a nového. Styl je zdrženlivý, staromilský a zdánlivě nevýbojný. V ničem se nepodobá košatým souvětím, kterými k historickým látkám proniká prozaik David Mitchell (Atlas mraků,Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta). Chybí mu ale i okázalost a formální ambice románu Nebeská tělesa, v němž Eleanor Catton buduje fascinující síť osudů v období novozélandské zlaté horečky. S oběma autory Sarah Perry sbližuje až fetišistická záliba ve faktech a dokonalé evokaci dobové kultury, rodačka z Essexu však vypráví podchlazeně, spořádaně a staromilsky. Ne nadarmo…