0:00
0:00
Od věci8. 9. 20184 minuty

Vlčí máky pro vojáky

Obětovali se pro společnost, a ta by jim to měla vrátit. (Miroslava Pašková na cestě za českými vojáky do Afghánistánu, 2013)

Veteráni, kteří prošli novodobými válečnými konflikty, si nezřídka poté, co svléknou uniformu, obtížně zvykají na civilní život a mnohdy řeší konflikty zcela jiného charakteru – zdravotní problémy, rozpad manželství, ztrátu zaměstnání… „Jsou i případy, kdy ti, kdo nasazovali život pro vlast, skončí jako bezdomovci,“ vysvětluje Miroslava Pašková (34), proč spolek Vlčí máky nabízí veteránům pomocnou ruku.

Stála jste u zrodu organizace Vlčí máky, které jsou – mimochodem – symbolem válečných veteránů. Co vás k tomu vedlo? Byl třeba někdo z vaší rodiny vojenským veteránem?

↓ INZERCE

Zájem o tuhle problematiku nebyl podmíněn zkušeností z rodiny, nicméně když jsem roce 2011 začala pracovat na ministerstvu obrany, kde jsem měla na starosti sociální sítě, hodně jsme tam s vojáky diskutovali o tom, co je trápí, co nefunguje, co by se mělo zlepšit.

Dost mě ovlivnilo také to, když jsem se v rámci inspekční cesty dostala na českou vojenskou misi do Afghánistánu. Problémy jsou tam ještě víc zhuštěné a mně došlo, že ne všechny služby pro vojáky, spojené s návratem do mírového života či odchodem do toho civilního, jsou rezortem obrany zajišťovány. To byl důvod, proč v roce 2014 Vlčí máky, spolek fungující na bázi dobrovolníků a darů, vznikl.

Organizací, které se novodobými veterány zaobírají, funguje víc. Není to rozmělňování pomoci?

Ano, je jich víc, vždyť misemi prošly tisíce vojáků. Existuje například…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články