Trumpovo umění možného

Dějinami poučené středoevropské ucho nemohlo v uplynulých dnech nezaznamenat povědomé tóny. „Jaderná válka je zažehnána, můžete klidně spát,“ prohlásil Donald Trump po návratu z vrcholné schůzky se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem. Někde na pozadí paměti se mihl úsměv Nevilla Chamberlaina, britského premiéra, který po jednáních s Adolfem Hitlerem přistoupil na německé požadavky ohledně okupace Sudet a přivezl Britům v roce 1938 z Mnichova „mír“. Trump na tiskovce v Singapuru slíbil ukončení společných cvičení s Jižní Koreou, naznačil dokonce ochotu odvelet americké jednotky z Korejského poloostrova. Dalekosáhlé důsledky tohoto přístupu rozebírá na vedlejší straně Fareed Zakaria.

Potenciální vyklízení pole v Asii však není zdaleka jedinou kritikou, kterou Trump za svůj jaderný summit sklízí. Americký prezident celou událost od počátku líčí nepravděpodobně jako způsob, jak přinutit nebezpečného diktátora odevzdat jaderné zbraně. Když je pak posuzován podle laťky, kterou si sám nasadil, nemůže obstát. Americká vláda mluvila o „nezvratném a verifikovatelném odzbrojení“, o ničem takovém ovšem ve společném komuniké není ani slovo. Kim získal nejen zmíněný slib, ale také obraz globálně významného politika, s nímž prezident největší světové velmoci vyjednává jako rovný s rovným, a zaplatil za to vágní formulací zavazující ho „usilovat o úplné jaderné odzbrojení“. V dohodě není žádný časový rámec, žádný popis technického postupu, ani zmínka o inspektorech, kteří by na…