Morálně otřesený upír

Měli bychom zvířatům prokazovat úctu? Máme vůči nim odpovědnost? Měla by mít vlastní práva? Tyto otázky si klade stále více lidí a mezi nimi nechybí ani křesťanští teologové. Prominentní místo v této skupině zaujímá Brit Andrew Linzey (1952), anglikánský kněz a významná postava křesťanského vegetariánského hnutí. V současnosti působí jako ředitel Oxfordského centra pro etiku zvířat a vyučuje na Teologické fakultě Oxfordské univerzity. Napsal a uspořádal více než 20 knih, z nichž česky nedávno vyšla jeho Teologie zvířat, kde se systematicky věnuje zmíněným tématům. O pokusech na zvířatech píše jako o bezbožném obětování, o lovení zvířat jako o „antievangeliu predace“ a genetické inženýrství odsuzuje coby svévolné zotročování.

Zároveň se vrací do historie křesťanského myšlení a ukazuje, že v něm vnímavost pro mimolidské tvory nikdy nebyla zcela zapomenuta; tedy že svatý František z Assisi nebyl tak výjimečným zjevem, jak se může zdát. Nový zákon vykládá Linzey v tom smyslu, že se Ježíš vtělil do jednoho živočišného druhu a stal se tak vykupitelem i všech ostatních, dokonce zmiňuje možnost Boží inkarnace do mravenců či mimozemšťanů. A cituje slavného švýcarského teologa Karla Bartha: „Bůh si nemusel a nemusí zvolit a vybrat pouze člověka a nemusel a nemusí projevovat láskyplnou vlídnost pouze jemu. Myšlenka, že si nějaká nepatrná bytost vně lidského kosmu zasluhuje větší Boží pozornost než člověk, je velmi poučná a neměli bychom ji smést ze stolu.“

Jaké křivdy…