Kdyby Rakouska nebylo...

Na Koňském trhu, dnešním Václavském náměstí, se 12. června 1848 sešlo kolem dvou tisíc lidí ke svatodušní mši. Nechyběla mezi nimi řada cizinců, účastníků právě probíhajícího Slovanského sjezdu. Atmosféra v hlavním městě Českého království byla již několik měsíců plná politiky, vlasteneckých provolání, napětí i očekávání, a není tedy divu, že mší události toho dne neskončily.

Radikálně naladění studenti a politici si chtěli vyřídit účty s vojenským velitelem Prahy, českým šlechticem a generálem rakouské armády Alfredem Windischgrätzem, jenž Prahu už několik dní provokoval vojenskými přehlídkami a podle historika Romana Vondry horké hlavy doslova vybízel, aby mu daly záminku k demonstraci síly. Z Koňského trhu dav vyrazil do Celetné ulice, kde měl generál byt, aby mu tam uspořádal tzv. kočičinu, veřejné a hlučné zesměšnění. Jenže ve městě plném vojáků stačilo málo a drobné potyčky brzy přerostly v červnové svatodušní bouře se značným politickým dopadem.

Frankfurtské vábení

Nejen pro Čechy se jimi uzavřela jedna etapa turbulentního roku 1848. Jako by tehdy revoluční nálady po Evropě roznášel nějaký virus. Mezi evropskými zeměmi snad jen ve Velké Británii držely moderní politické instituce krok s rychlým rozvojem kapitalismu, jenž vytvářel nová centra bohatství, prosperity, a také bídy a nespokojenosti. Ostatní říše, například Rakousko či Rusko, se zatím držely…