Tohle je Amerika, ukazuje vítěz Grammy

Letošní ročník hudebních cen Grammy byl ve znamení naděje, jak napsal deník New York Times. Mezi vítězi se výrazně se prosadily umělkyně, a to i v kategorii rapu, který byl druhou zásadní ingrediencí večera. Nejviditelněji ho spolu s rapperkou Cardi B. zastupoval multitalent Donald Glover vystupující pod přezdívkou Childish Gambino, jehož uvědomělý rap je svědectvím o problémech současné Ameriky. Jeho skladba This is America, pojednávající o rasismu a policejní brutalitě, dostala sošky pro píseň a nahrávku roku, nejlepší rapový výkon i videoklip, který v několika minutách shrnuje dějiny rasového útlaku. Při této příležitosti odemykáme profil Donalda Glovera, který je též ceněným komikem a televizním tvůrcem. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem:

•••

Černí lidé nemají kontrolu nad vlastním příběhem, pokaždé ho vypráví někdo jiný,“ říká Donald Glover, hlavní mozek seriálu Atlanta. V něm čtyřiatřicetiletý scenárista, režisér, herec, hudebník a stand-up komik s odzbrojující autenticitou a tragikomikou zachycuje právě zkušenosti Afroameričanů s rasismem i sociálním postavením. Série, jež se žánrově pohybuje od vtipných skečů po temné drama, zároveň ukazuje povrchnost hudebního byznysu nebo instantní slávy na sociálních sítích – a tato kombinace mu přinesla nadšené recenze na obou stranách Atlantiku. „Inteligentní, hluboký, důmyslný. Nejlepší věc na obrazovkách,“ píše The Guardian o jednom z nejúspěšnějších seriálů, mezi jehož fanoušky patří i režisér Steven Soderbergh.

Seriálovou Atlantu obývají postavy z nejnižších společenských vrstev jako dealeři a svobodné matky, ale i skutečné a vymyšlené hudební hvězdy. Sám Glover tu hraje jednu z hlavních rolí, neúspěšného studenta Princetonu a nepoučitelného snílka Earna, který neustále zklamává svou přítelkyni a rozhodne se zabezpečit rozpadající se rodinu nejistým podnikem. Jako manažer se vnutí svému bratranci, rapperovi na vzestupu s přezdívkou Paper Boi. Jinak je ovšem hyperaktivní Glover opakem lúzra Earna: jeho kariéra připomíná až pohádkové příběhy o rapperské slávě, z nichž si rád utahuje.

„Chci tvořit věci, které nikdo jiný neudělá a které obstojí ve zkoušce času – jako písničky Marvina Gayeho, Stevieho Wondera nebo Lauryn Hill,“ prohlašuje v rozsáhlém profilu v časopisu Esquire. A tyto ambice opět potvrdil předminulý víkend v pořadu Saturday Night Live, kde vystoupil jako hudební host a zveřejnil videoklip ke skladbě This is America. Video nabité antirasistickou symbolikou se okamžitě dostalo mezi nejsledovanější klipy a dočkalo se skvělých ohlasů i rozsáhlých analýz.

Dětství bez televize

Oblast Stone Mountain v Georgii, ležící východně od Atlanty, je největší památkovou sítí jižanské Konfederace. „Kdyby lidé viděli, kde jsem vyrůstal, byli by vedle. Konfederační vlajky visely všude kolem, měl jsem bílé kamarády a kamarádky, jejich rodiče na mě byli milí, ale zároveň bylo cítit, že by nebyli nadšení, kdybych jejich dceru pozval na rande,“ vzpomíná Glover v magazínu The New Yorker.  Matka byla pečovatelka, Donald vyrůstal s bratrem Stephenem a několika adoptivními sourozenci. Ti k rodinnému stolu přinášeli témata i tragédie jako týrání, obtěžování, zavraždění rodiče či AIDS. Rodiče jsou jehovisté a Glover vzpomíná, že Santa Claus pro ně neexistoval, stejně jako sladké cereálie nebo televize. Možná proto se rozhodl, že uspěje právě v televizní zábavě, a jeho rodina je jedním z témat.

Doma oznámil, že chce psát scénáře pro Simpsonovy, a přihlásil se na umělecký obor soukromé New York University. Jako scenárista se chytil rychle – ještě při studiích, v roce 2006, začal psát pro sitcom Studio30 Rock televize NBC. Později přišly i další nabídky, dostal roli v sitcomu Zpátky do školy a prosadil se jako stand-up komik. Svá vystoupení pro Comedy Central postavil právě na zážitcích z dětství, kde dostával publikum do kolen historkami, jak je otec bral o víkendu místo do hračkářství do hobby marketu.

K tomu začal na přelomu první a druhé dekády vydávat hudební nahrávky pod pseudonymem Childish Gambino. Brzy se usadil v hitparádách a začal se objevovat v nominacích na Grammy; právě letos jednu proměnil. „Pořád tu byla představa, že musíte vyrůstat na ulici a potloukat se mezi gangy, abyste mohl být rapper. Já ale nejsem gangster,“ komentoval svůj vstup na scénu, na níž působil víc jako outsiderský šprt než idol pro fanoušky tvrdého rapu.

A také se tak choval: boural žánrová klišé, kritizoval homofobii mezi rappery, utahoval si z černošské maskulinity, v textech vzpomínal na to, jaké je být jediným posluchačem s černou pletí na koncertu písničkáře Sufjana Stevense. A zároveň vznikala postava kluka v džínech a jednobarevném tričku se školním batohem na zádech, kterou spolu s absurdními momenty z rapperských začátků zužitkoval při ztvárnění Earna v Atlantě.

Fanouškovské nadšení

„Ale v Americe je tohle legální,“ brání se jeho hrdina nechápavým výrazem v jedné epizodě, když mu odmítnou vzít v pokladně kina stodolarovou bankovku, zatímco od bělošského chlápka ji obsluha bez problému vezme. Stejně podezíravě se tu však chová i černošský majitel klubu, který už ve své pozici vstřebal předsudky bílé většiny. Podobných momentů je Atlanta plná – obnažuje absurditu každodenních situací, jež jsou směšné i smutné zároveň. Rozporuplní hrdinové nikam nemíří, jen se protloukají životem a snaží se zaplatit účty.

Mnohé ohlasy si všímají, že Glover tohle všechno zaznamenává s až fanouškovským nadšením. Sám říká, že chce diváky překvapovat a zasahovat, jako to dělal slavný snímek bratrů Lumièrových, kdy diváci uhýbali před jedoucí lokomotivou. Osahává si tak řemeslné postupy a hranice seriálu z pozice herce, scenáristy i režiséra; střídá žánry komedie, satirického diskusního pořadu i hororové povídky. Neváhal prodloužit díl skoro na dvojnásobek z klasických třiadvaceti minut. Jednou po celou epizodu sledujeme Earna, jak obchází zastavárny, jindy se divák ocitne v budově startupové společnosti připomínající Spotify, kde rapper Paper Boi znechuceně pozoruje korporátní kulturu.

Skečové scénky pak seriál kombinuje s realismem jako vystřiženým z přelomového seriálu The Wire – Špína Baltimoru, který pojednává o rasové diskriminaci a drogovém podsvětí. A tato nepředvídatelnost je částí úspěchu. „Do každé epizody jste vhozeni poslepu a doba, než se zorientujete, je polovinou diváckého potěšení,“ píší The New York Times. Podobný přístup je ostatně vlastní celé generaci mladých tvůrců, kteří stojí za seriály jako Girls nebo Zelený servis o brooklynském prodejci marihuany. Tedy za díly, jimiž tvůrci mapují život své generace za roztěkané éry sociálních sítí a obtížného hledání práce.

Atlanta přitom není jen ukázkou proměn televizní zábavy, ale především viditelným dílkem v mozaice dnešní popkultury, která začíná mluvit i hlasy minorit. Jejím tématem je čím dál častěji (nejen) afroamerická identita – a tato tvorba slaví umělecké i komerční úspěchy. Hitparády ovládají rappeři z Atlanty, na Oscarech boduje snímek Uteč režiséra Jordana Peelea, kasovním trhákem je superhrdinský Black Panther a Kendrick Lamar se letos stal prvním hudebníkem, který dostal Pulitzerovu cenu za rap.

Kabelovka FX sice Atlantě příliš nevěřila, ale z první série vysílané v roce 2016 se brzy stal hit. Loni Atlanta posbírala dvě Emmy a dva Zlaté glóby, což z Glovera udělalo prvního Afroameričana oceněného za režii seriálové komedie. S podpisem smlouvy na druhou sezonu, která právě skončila, tak FX neváhala. Ale jak je vidět, Glover s koncem Atlanty z hledáčku médií a fanoušků ani zdaleka nemizí, naopak.

Zmíněný videoklip This is America, který ohlašuje novou desku, popsal list The Washington Post jako „bolestivé, ale skvěle načasované mistrovské dílo“.  Glover tu protančí skladištěm mezi gospelovým sborem, zatímco hořící auta, těžkooděnci a bezvládná těla za jeho zády evokují historii rasového útisku a její neblaze proslulé momenty včetně fenoménu blackface, kdy černochy hráli bílí herci. Glover se ale nebrání ani masovější popularitě, která mu vynesla účast ve spektáklu první kategorie. Už za pár dní se v kinech objeví ve filmu Solo: Star Wars Story. Hraje tu svého hrdinu z dětství – intergalaktického pašeráka Landa Calrissiana, jedinou černošskou postavu v původních dílech ságy. Již citovaný Esquire shrnuje tuhle Gloverovu dráhu lapidárně: „Bezpochyby nejslavnější Donald mimo Bílý dům.“

Autor je redaktorem Radia Wave.