Lenin ve vlaku

Krátká kniha britské historičky Catherine Merridale má nezvyklý název, je napsaná nezvyklým stylem a nezvyklé je i to, že sice líčí Leninův návrat do Ruska v roce 1917, ale zastaví se v dubnu, tedy dost dlouho před listopadovým revolučním vyvrcholením Leninova života. Pokud ovšem čtenář na tyto parametry přistoupí, čeká ho zábavná kronika raného předvečera VŘSR.

Komunistické Rusko je celoživotním vědeckým zájmem autorky, především to Leninovo a Stalinovo. V nejnovější knize mapuje situaci od doby, kdy se v německém zpravodajském štábu začalo rodit rozhodnutí dopravit do Petrohradu skupinku bolševických revolucionářů s Leninem v čele, a tím carskou říši vyřadit z boje, až po duben, kdy se Lenin, jehož nikdo nebral vážně, definitivně usadil v Petrohradu a začal horečně pracovat na uskutečnění svého převratu. Práce s prameny a zdroji, znalost kontextu a míra detailu, s níž Catherine Merridale tenhle krátký příběh vypráví, je obdivuhodná. Přitom to není standardní historická kniha, spíš populární historie s podrobným poznámkovým aparátem.

Zamýšlená otevřenost širokému publiku se nicméně poměrně často vymkne z rukou: a spíš než čtivá je pak kniha žoviální, v horším případě až blahosklonně pobavená nad marným snažením tehdejších aktérů. Možná byli všichni Leninovi oponenti a současníci neschopní líní blbci či naivkové, jak autorka naznačuje v kontrastu s Leninovou železnou disciplínou a odhodláním. Ale možná jen nechápali, že proti nim stojí všeho schopný a cynický masový…