Stručné dějiny Hnutí

Spisovatelku Petru Hůlovou zajímají věci veřejné, má vyvinuté sociální radary a občanskou vůli sledovat, co se ve společnosti děje. Vyjadřuje se k tomu jak publicisticky, tak ve svých dílech. Za její první explicitně politický titul lze považovat dystopicky střižený román z roku 2010 Strážci občanského dobra, dva roky nato následoval sociálně laděný román Čechy, země zaslíbená. Předloni měla v pražském Studiu Hrdinů premiéru její první hra Buňka číslo, v níž intelektuálky Matylda, Patricie a Jana sarkasticky hovořily o zemi jménem Čechie, o češství a jeho podobách.

Novinka Stručné dějiny Hnutí pokračuje v této linii.  Za motto má citaci z prózy Francouze Michela Houellebecqa Podvolení, v níž se muž ocitne ve výtahu se ženou zdrchanou věkem a představuje si její ochablé tělo, které se už nikdy „nestane předmětem touhy“. Stručné dějiny Hnutí, jak pochopí každý čtenář po pár stránkách, stojí v přímé opozici k těmto větám.

V mlze

Vypravěčkou je pracovnice Instituce Hnutí, kde jsou muži převychováváni tak, aby jim nezáleželo na tom, jak žena vypadá, nýbrž aby si všímali její duše. Na pracovištích zvaných Obroda jsou však převýchově vystaveny i ženy, tedy takové, jež ještě pečují o své tělo, zajímají se o módu či o kosmetiku nebo vůči mužům zůstávají submisivní. Žijí podle modelů – jak v románu stojí – starosvěta, zatímco je třeba budovat novosvět, jehož je vypravěčka nekompromisní zastánkyní. Bytostným nepřítelem…