Supertajné lži

Jednou z nejpozoruhodnějších událostí uplynulého týdne bylo bezpochyby nečekané vystoupení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Jeho podvečerní mediální prezentace vedená před regály s ohromujícím arzenálem utajovaných íránských dokumentů o tamním jaderném programu byla rozhodně pozoruhodnou demonstrací schopností Mosadu. Řady šanonů a cédéček s tajnými dokumenty vystřídalo na konci bílé plátno se dvěma slovy provedenými v angličtině a velkými písmeny: ÍRÁN LHAL. Poselství bylo jasné: Írán se opět pokusil podvést mezinárodní společenství. Jaderná dohoda, o jejímž osudu bude tento týden rozhodovat Donald Trump, musí být vypovězena (o dohodě více na str. 20–21).

Problém je v tom, že Netanjahuovo vystoupení bylo samo o sobě hodně zavádějící. Stručně řečeno, Írán se opravdu snažil zatajit vývoj jaderných zbraní, jenže dávno, na přelomu tisíciletí, tedy nikoli v době platnosti smlouvy, ale dávno před ní. Netanjahuovo vystoupení v následujících dnech odmítla většina významných světových politiků, světová média včetně izraelských a diplomatickým jazykem také Mezinárodní agentura pro atomovou energii, jejíž inspektoři na dodržování dohody dohlížejí. Podle izraelského konzervativního deníku The Jerusalem Post Netanjahu nabídl „nulový počet důkazů o tom, že by (Írán) porušoval dohodu uzavřenou v roce 2015“.

Je jasné, že Izrael se nutně musí obávat Íránu vyzbrojeného jadernými hlavicemi, a má proto také důvod ke zvýšené, třeba i přepjaté opatrnosti. Benjamin…