Obrazy z kulturních dějin střední Evropy

Je střední Evropa zbožné přání těch, kdo pocházejí z východu, nebo duchovní prostor, z nějž i dnes můžeme čerpat inspiraci? Právě identitu území opředeného nostalgií a mýty zkoumá v nové knize Martin C. Putna, kulturní a literární historik s obdivuhodnou šíří záběru.

Střední Evropa je přitom tak těžce geograficky i historicky definovatelná, že jejím nejlepším příbytkem jsou kultura a literatura, podotýká odborný recenzent svazku Jiří Trávníček. Obrazy z názvu knihy jsou tak vybraná literární a umělecká díla, na kterých lze ukázat základní principy příslušné kultury i její propojenost s regionem. A právě pocit rozmanitosti a zároveň blízkosti nejlépe vystihuje ducha střední Evropy, k němuž bychom se podle Putny měli vrátit při aktuálním promýšlení toho, „kam patříme“.

Území překryvů

Střední Evropou míní Putna víceméně území rakousko-uherského mocnářství: od Čech, Moravy a Slezska přes území Rakouska a Uher až do Sedmihradska, Chorvatska, Dalmácie, Haliče, Bukoviny a Bosny. Poslední země sem většinou zahrnována není, leč pro Putnu je i ona střední Evropou „svého druhu“. Autor líčí tenhle region coby území překrývajících se kulturních a náboženských vlivů, kde nic nelze vnímat autonomně. Jen při ohledu k těmto vazbám je možné pochopit, proč má Tyrolsko ve znaku původně přemyslovskou orlici, co dělá řecký nápis na maďarské královské koruně nebo proč někde vznikla babylonština typu „Prva strada links“.

Stačilo vyměnit Turky za Němce.[/pull…