Joch, Forman a nenávist k civilizaci

Jsou texty, které ve vás vyvolají touhu po polemice, a jsou texty, jež ve vás jen probudí nutkání zastat se někoho, komu se děje viditelná křivda. Článek Romana Jocha z Lidových novin, nazvaný Proč Miloš Forman tolik nenáviděl naši civilizaci?, patří do druhé kategorie.

Ve zkratce řečeno, autor článku vyčítá režisérovi, že záporné postavy jeho filmů jsou společenské autority (vojáci, politici…), zatímco hrdinové jsou rebelové, kteří na autority útočí. Tam, kde jedni spatřují zajímavě zachycené napětí mezi řádem a touhou po svobodě, vidí Joch nenávist.

Ředitel Občanského institutu je důležitým aktérem českého veřejného prostoru. Ve velké míře témat se s ním těžko hledá shoda, protože je to konzervativní myslitel, ale Česko nemá mnoho lidí, kteří by se snažili formulovat postřehy tak, aby vás inspirovali či provokovali k nějakým úvahám. V některých tématech jde názorový střet s Jochem na dřeň vlastní schopnosti tolerance, ale použít vůči němu argument, že nenávidí naši civilizaci, bych si nedovolil ani v té nejvypjatější debatě. Pokud někoho označíme takhle tvrdě, posouváme jej do postavení nepřítele.

Česká debata se bohužel velice často nachází v rovině, kdy veřejně činní lidé odvozují vlastní identitu od napadání identity někoho jiného. Máme mnohdy rádi škleb, zesměšnění, ponížení těch, s nimiž nesouhlasíme. Roman Joch napsal text, který se spíše přibližuje kádrovému posudku, jejž pak umocňuje pohrdavé zvolání na konci jeho článku: „Když nyní zesnul, Bože, dopřej klid jeho zmatené a pomýlené duši.“ To už je za hranou dobrého vkusu.

Joch se totiž rozhodl, že Forman byl levičák. Dokonce napsal, že to, co „byla Leni Riefenstahlová pro nacismus“, byl český režisér pro levicové liberály. Nedokládá to ničím jiným než vlastními pocity z Formanových filmů.

Roman Joch nenapsal text o Miloši Formanovi, ale sám o sobě. Vyjevil, že za odpůrce naší civilizace považuje ty, kdo si prostě kladou jiné otázky než on. Pakliže jsou strážci civilizace tak bídně vybavení velkorysostí a citem, nabízí se otázka, jestli taková civilizace může přežít.

Vážené čtenářky,

vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor