Tah kečupem

Víte, jak se Heinz stal nejúspěšnějším kečupem na světě? Poslyšte historku, kde účinkují drogy, americký Baťa a nahnilá rajčata.

Poměry v americké velkovýrobě potravin na přelomu 19. a 20. století upomínaly ponejvíce na bandity z kovbojek. Továrníci do svého zboží cpali skoro cokoli: toxická aditiva nebo odpadky. Když Upton Sinclair vydal legendární román Džungle o životě v masném průmyslu, zákazníci se s hrůzou dozvěděli, jak vznikají jejich párky – a poptávka rázem spadla. Klíčovou ingredienci v „dětském utišujícím sirupu paní Winslowové“ tvořilo morfium. Volně se prodávaly všelijaké lektvary, na nichž nebylo ani slovo o tom, že obsahují opium či kokain.

Evropské země koncem 19. století postupně zaváděly standardy a inspekce, které v potravinářské džungli dělaly pořádek. Ale zákonodárci za „velkou louží“ mezi roky 1879–1906 stihli smést ze stolu asi dvě stě návrhů na podobnou legislativu. A když se do věci pustil šéfchemik ministerstva zemědělství Harvey Wiley, opět narazil na rozhodný nesouhlas potravinářských firem. Bály se, že je regule budou stát majlant.

Kromě jedné. Kečupář Henry Heinz pochopil, že má životní šanci. Jeho firma nejenže legislativu podpořila; dokonce vyslal své lidi, aby zákon v Kongresu prosazovali. Heinzové se už nějakou dobu snažili o pověst slušného výrobce. V továrnách měli čisto, po baťovsku se starali o své dělníky a také začali nabízet kečupy bez syntetických konzervantů. Trik spočíval v tom, že vyráběli z dobrých zralých…