Putin dobyvatel

Na Rudém náměstí stojí sousoší dvou mužů, o kterých se toho mimo Rusko zase tolik neví. Jejich jména zní Kuzma Minin a Dmitrij Požarskij. Rok co rok počátkem listopadu, loni již podvanácté, přichází k bronzovým postavám Vladimir Putin, většinou doprovázený hlavou pravoslavné církve patriarchou Kirillem a dalšími hodnostáři. Putin položí květiny a pohovoří s církevními zástupci. Žádné další velké ceremonie se nekonají, Den národní jednoty je nový, Putin ho zavedl v roce 2005. Předtím se v listopadu slavilo vítězství Velké říjnové socialistické revoluce.

Minin a Požarskij zachránili Rusko. Především kníže Požarskij se zapsal do ruských duší. Nižší šlechtic se neváhal postavit do čela vojska v tzv. období zmatků, smutných desetiletích na přelomu 16. a 17. století, kdy to šlo s Ruskem hodně z kopce. Dynastické zmatky a povstání doplnila neúroda a hladomor, slabosti využily cizí mocnosti. Kreml roku 1611 k velkému ruskému ponížení dokonce okupovalo polsko-litevské vojsko.

Požarskij se tehdy postavil do čela povstání vlastenců a nečekaně dobyl Moskvu zpět. Moc se při tom s ničím nepáral: cizákům v obleženém Kremlu slíbil beztrestnost, a když se vzdali, stejně jich většinu povraždil. Cílem Požarského nicméně nebyla výuka etiky, jeho záměr byl splněn: Rus se odlepila ode dna, krize sjednotila ruský lid. Národ se semkl kolem nastupujících Romanovců, země nastoupila cestu ke skutečnému impériu. Sám Požarskij pak moudře ustoupil stranou a dožil jako vážený, majetný muž, na něhož…