Sex neprovozujeme proto, abychom se rozmnožili

Existuje laboratoř, kde se dělají pokusy a ochránci zvířat nemají naprosto žádné námitky. Na pracovišti profesora psychologie montrealské Univerzity Concordia Jamese G. Pfause vedou pokusné krysy velmi čilý sexuální život a vědci experimentují se zákony sexuální přitažlivosti, preference či výkonnosti.

Odkud se vzala představa, že ženy po sexu tolik netouží?

Když Britové začali kolonizovat svět, tak se trochu vyděsili. Mnoho mužů se rozprchlo po světě, do Indie či do Austrálie, a měli strach, že jim jejich ženy budou nevěrné. A to jak doma, pokud jeli bez nich, tak v cizích zemích, pokud se k nim připojily. Tam by navíc mohly být nevěrné s muži jiných ras! Muži samozřejmě svým ženám zahýbali, ale brali to jako zcela jinou situaci, stejně jako dnes. Zhruba kolem roku 1850 pozvolna mizí z nejrůznějších zdrojů informace o sexu a asi po dvaceti letech se vynořuje známé téma ženské hysterie. Je to logické: psychickými problémy trpěly ženy, kterým nikdo neřekl o jejich vagině nebo klitorisu, nevěděly, co se děje s jejich těly, a pořád poslouchaly, že jejich jediným zájmem a cílem je dobře se vdát. Není divu, že jim z toho přeskočilo. Tento pohled na ženskou sexualitu se pak rozšířil po celé Evropě, protože Británie byla vrcholem civilizace.

Zajímavé je, že úzkoprsé názory přetrvávají i v obecně spíše liberální zemi, jako je Česko, kde jsou ženy dodnes odsuzovány za to, že dávají svoji sexualitu najevo, třeba tím, jak se oblékají nebo líčí.

Mluvíme tady o kontrole. Stále přežívá pohled, že ne ony samy, ale jiní lidé mají rozhodovat o tom, co je pro ženy vhodné a co už není. Nenecháme ženy, aby byly naplno ženami. Nenecháme je, aby objevily a projevily vlastní sexualitu. Říkáme jim, jak se to dělá a co se jim má líbit. Jedna moje studentka za mnou kdysi přišla s pozoruhodným dotazem. Ptala se mě, jak bohaté sexuální zkušenosti má žena správně mít. Odpověděl jsem jí, že tolik, kolik sama chce. A ona mi vyprávěla o svém příteli a o tom, že se jí nelíbí, jakým způsobem jí provádí orální sex. Tak jsem jí poradil, ať mu to prostě řekne. Překvapilo mě, že ji tahle možnost vůbec nenapadla. A stejně šokující byla reakce. Řekl jí, že ví, co dělá, a že s ní musí být něco v nepořádku, pokud se jí to nelíbí, protože jeho předchozí přítelkyni se to líbilo. Jednak si nevšiml, že každá žena je jiná, a jednak se mu zdálo normální někomu říkat, co se mu má líbit.

Na experimentech s krysami zkoušíte ukázat, že ve zvířecí říši chtějí samičky sex stejně jako samci. A že nemají problém si o něj říci.

Nejde jen o krysy. Obvykle jsou to samice, kdo iniciuje sex. Samci o něj samozřejmě prosí, ale rozhodují samice. A u řady druhů se samci velmi rychle naučí, že se jim těžce nevyplatí pokoušet se o samici, která není naladěná na sex, protože ona může být v takové situaci velmi agresivní.  Novinářka a spisovatelka Naomi Wolf strávila týden v mé laboratoři a jedna situace ji obzvláště zaujala. Krysí samice přijde za samcem a chce sex, jenže jemu se moc nechce. Co ona udělá? Skočí na něj zezadu, začne se o něj třít klitorisem a pak se postaví před něj. Jinými slovy mu předvede, co chce, aby on udělal jí. Krysí samice nežije v kultuře, která ji peskuje, že není dostatečně dáma, když si řekne o sex, když jasně projeví touhu. Další zvířata se chovají podobně.

Když se podíváme na příběhy z matriarchálních kultur nebo z antických časů, tak máme důvod se domnívat, že tam to fungovalo podobně.

A když se podíváme na znalosti starých Řeků o ženském i mužském těle, tak dnes za pomoci moderní vědy zjišťujeme, že byly excelentní. Třeba přesně popsali klitoris. Proč jsme tyto znalosti zase zapomněli a až donedávna nevěděli, jak vypadá třeba právě tato zásadní součást ženského těla? A jak je možné, že klitoris dodnes není správně vyobrazen ani v některých učebnicích anatomie? Pocházím z velmi liberálního města – Montreal je v tomto směru podobný Praze –, a přesto ani tam nejsou informace o klitorisu součástí kurikula sexuální výchovy na školách. Zatímco o penisu se tam dozvíte všechno. A to nemluvím o tom, že se tam vůbec neřeší rozkoš a další otázky se sexem spojené. O důvodech můžeme spekulovat. Obvykle se mluví o tom, že není zajímavý, protože nemá funkci v reprodukci, protože ženy nepotřebují stimulovat klitoris, aby otěhotněly. Možná nemá přímou funkci v reprodukci, ale když stimulujete klitoris, žena má orgasmus a zaplaví ji hormon oxytocin. Takhle se jednoduše zvyšuje možnost, že s partnerem, s nímž ten orgasmus zažila, zůstane ve svazku a z toho dítě nakonec vznikne. Takže ta spojitost s reprodukcí tam je, pouze je komplexnější, než si myslíme.

Tohle naznačily i vaše experimenty. Krysy, které jsou jinak promiskuitní, zůstávají věrné jednomu partnerovi, pokud s ním zažijí rozkoš.

Ano, když si mohou vybrat z partnerů, s nimiž nemají žádnou zkušenost, jsou promiskuitní. Ale když je na scéně partner, s nímž zažily rozkoš, tak mu dají přednost. Samice dokonce brání svého „přítele“ před jinými samicemi, chce, aby měl sex pouze s ní. Velmi lidské.

Celý rozhovor najdete v aktuálním dvojčísle Respektu 51–42/2017, jehož součástí je i literární příloha.