Bude se nám stýskat
Éra Bohuslava Sobotky nevynikala činy, ale nenápadnou a potřebnou kultivací
Kariéru Bohuslava Sobotky provází již dlouho paradox. Jeden z nejvysmívanějších mužů české politiky, pověstný pan Vajíčko s reputací člověka, který nikdy „normálně“ nepracoval a neumí uvolněně komunikovat s běžnými lidmi, symbol rétorické nudy či nemožně naprogramovaného ústního projevu, bude v českých dějinách navždy zaznamenán jako jeden z nejúspěšnějších politických protagonistů třiceti porevolučních let. Jako politik, za kterého „bylo dobře“, minimálně pokud hodnotíme Česko podle ekonomických čísel. Sobotkovu dlouhou kariéru v nejvyšších patrech politiky samozřejmě podtrhlo premiérské angažmá, od roku 2002 první, jež vydrželo celé čtyři roky.
Přitom sklízel výsměch jako produkt stranického sekretariátu, který prožil mládí v parlamentu a pořádně nezažil reálný život za jeho zdmi. Neuměl cizí jazyky, což mu ztížilo navazování neformálních kontaktů na půdě Evropské unie. Neměl silné téma a nebylo snadné poznat, na čem mu v politice opravdu záleží. Také však okázale nepoučoval, uměl naslouchat, nesršel arogancí, jako mnozí jeho předchůdci, usmíval se, nenadával. Proslul klidem a slušností, tedy jako člověk, kterého by asi mnozí měli rádi v práci za svého šéfa.
Mezi Zemanem a Babišem
Právník se znalostmi v ekonomii Bohuslav Sobotka se profiloval jako levicový politik a nekoketoval s nějakou verzí blairovské modernizace. Vždy se choval jako západně orientovaný politik, když však strana potřebovala, loajálně kryl záda předsedovi Jiřímu Paroubkovi při jeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu