Babiš vstupuje do dějin

Nejbližší spolupracovníci Andreje Babiše často mimo diktafony zmiňují, že se chce zapsat do českých dějin. I proto touží být premiérem, který nejen rozhoduje o budoucnosti země, ale reprezentuje i v zahraničí. Šéf ANO je ale zbytečně skromný, protože do dějin už vstoupil. Vytáhl totiž k moci nejtemnější síly na politické scéně – které si to evidentně užívají a chovají se jako na dobytém území – a to jako první politik od roku 1989. Muž, který neustále mluví o modernizaci země, ji v politické rovině posílá proti proudu času.

Zástupci ANO pořád opakují, že s KSČM a SPD spolupracovat musí, protože ostatní to odmítají. Nikdo je ale přece nemůže přimět k tomu, aby jednali s někým, s kým jednat nechtějí. Za vzestup extremistů může výhradně Babiš, který si je prostě vybral. Tady žádné „ale“ není. Když si pozvete domů na svíčkovou zloděje, který vás okrade, těžko pak můžete vinu svádět na slušného hosta, který odmítl přijít, protože je vegetarián.

Andrej Babiš během uplynulých týdnů potvrdil obavy demokratických stran, že i kdyby s ním do vlády šly, případně podpořily jeho menšinový kabinet, on si bude klidně dál prosazovat své věci s komunisty a okamurovci. Navíc dokázal pravdivost slov kritiků, že strana je pouze on, protože o sestavování vlády nebylo zpraveno ani nejvyšší vedení ANO. To by v žádné jiné straně neprošlo.

Je třeba akceptovat fakt, že jsme se dostali do jisté pasti, z níž nevede snadná cesta. Vláda ANO s demokratickými stranami by mohla vzniknout hned, kdyby v ní nebyl Babiš a ANO nemělo většinu hlasů. To však Babiš odmítá. Nezbývá tedy než čekat, co předvede, a neměli bychom menší demokratické strany vystavovat tlaku, že když bude Babiš vládnout s SPD a KSČM, je to jejich chyba. Kritiku si schovejme na chvíli, kdy by dostaly důvěryhodnou nabídku a ony o ní ani nechtěly jednat. To se zatím nestalo (viz text na str. 16–21).

Po menších stranách lze vyžadovat něco jiného. A sice důkladné a věcné rozbory konkrétních problémů spojených se spoluprací ANO, SPD a KSČM. A předkládat návrhy, jak tomu čelit. Obecné proklamace už nemají význam, protože se utopí v množství slov, která se na nás ze všech stran valí.

Co dalšího pravicové strany udělají? Půjdou společně do senátních voleb? Vždyť Senát bude moci bránit řadě návrhů z dílny ANO, SPD a KSČM. A není čas k aspoň dílčí integraci pravice? S novými tvářemi v čele?

Kvůli razantnímu úspěchu ANO ve volbách se věnovala malá pozornost vlastně zázračnému úspěchu Starostů, kterým nikdo nedával šanci, a přesto se do sněmovny dostali. Bez jakýchkoli pochybností zafungoval jako magnet na hlasy slušný lídr Jan Farský. Proč nejít touto cestou?

Není na co čekat. Když Babišova vláda (ať už první nebo druhá) získá důvěru, lidé budou hledat hodnověrnou opozici. Ta tu dnes prostě není. Je roztříštěná, podrážděná a nelze si ji spojit s nějakou silnější ideou. A když Babiš důvěru nezíská, mohou přijít předčasné volby. V takovém případě je silná alternativa ještě podstatnější.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor