Někdy se mi tají dech

Brněnský onkolog Ondřej Sláma je jedním z průkopníků paliativní medicíny u nás. Za zásluhy o zlepšování přístupu k umírání přebírá tento týden cenu Avast Foundation Awards. Uděluje ji letos poprvé Nadační fond Avast pionýrům důležitých společenských změn.

Paliativní medicína, tedy léčba symptomů nevyléčitelně nemocných pacientů, je celkem mladý obor. Vy jste s ní začínal zhruba před dvaceti lety. Jak se za tu dobu změnilo umírání v Česku?

Jednak se změnilo z hlediska odborného chápání paliativní medicíny, protože před těmi dvaceti lety to bylo vnímáno jako péče v hospicu v posledních dnech nebo týdnech života. Dnes se více zajímáme o kvalitu života v delším období jeho závěru. A to nejen u onkologických pacientů, ale u mnoha dalších chronických onemocnění.

Co to v praxi znamená?

Náš hlavní cíl je udržet přijatelnou kvalitu života i v situaci nevyléčitelné nemoci. To se týká nejen léčby tělesných symptomů, jako je bolest, dušnost či zácpa, ale i psychologické nebo sociální podpory. V hospicech podle statistik dožívá svůj život kolem tří a půl procenta lidí. Většina pacientů s onkologickými či jinými chronickými diagnózami končí život jinde – v akutních nemocnicích, léčebnách nebo třeba doma. Byl bych rád, kdyby byla paliativní péče dostupná všude.

A dočká se jí dnes člověk například v běžné okresní nemocnici?

V tom jsme pořád na začátku. Dnes už není…