Hip hop ve středověké zahradě

Od počátků hlásal politické postoje, hovořil o emancipaci afroamerické menšiny, ale také se chlubil gangsterskou tvrdostí. Později opěvoval nově nabyté bohatství ve formě drahých produktů. V posledních sezonách jako by se však hlavní emocí rapu a ústředním poselstvím stal smutek. Respektive tíživý a obtížně uchopitelný světabol doléhající na novou generaci rapperů, který se místo chrlení slov projevuje v pomalé, apatické dikci a leckdy je podpořen konzumací léků proti úzkosti a bolesti.

Ne bezdůvodně si tak švédská skupinka teenagerů ze stockholmské výstavní čtvrti Södermalm, kterou vedl Yung Lean, začala před lety říkat Sad Boys – Smutní kluci. Zhlédli se právě v melancholickém rapu, který odstartovala alba Kanye Westa, Drakea a Lila B. První amatérské klipy Yung Leana uveřejněné v roce 2013 na YouTube způsobily senzaci. O mladičkého rappera, který jedním dechem mluvil o ledovém čaji Arizona, orálním sexu a zmiňoval reálie z Harryho Pottera, se překvapivě rychle začalo zajímat publikum i média ve Spojených státech. Akceptovali ho jako jednoho z mála evropských rapperů. Nevadila jim jeho pozice outsidera, byť si nikdo nebyl jistý, zda kluk ze Skandinávie skládá americké kultuře poctu, nebo si z ní utahuje.

Dnes jednadvacetiletý Yung Lean dokázal v průběhu adolescence přežít nejen status internetové kuriozity, ale i hospitalizaci na psychiatrické klinice a drogovou závislost. Fascinující je jeho sebezáchovná schopnost – možná daná onou pozicí outsidera, možná…