Zastrašte je

Úcta, lehké dojetí, úžas, bezmoc, strach. Pocity, které se mohou vystřídat v poměrně rychlém sledu. Autorovi těchto řádků se přesně tohle přihodilo minulý týden v Lipníku nad Bečvou při mítinku prezidenta Miloše Zemana.

Hodinu a půl před zahájením akce bylo na lipnickém náměstí možné potkat pouze policisty. Uniformované i „nenápadné“ civily postávající dlouhé minuty na jednom místě, rozhlížející se kolem sebe. Šlo zřejmě o logické bezpečnostní opatření, atmosféra byla v centru ale hodně stísněná. Jedinou živější skupinu, skrytou před zimou v restauraci, představovali Zemanovi odpůrci. Slibovali kultivovaný protest, podrobnosti dopředu neprozradili.

Pak to začalo. Prezident s doprovodem vystoupil na tribunu a ještě předtím, než začal oficiální program, ozvala se ze soukromé místnosti nad restaurací píseň Modlitba pro Martu a asi třicet až čtyřicet demonstrantů pod okny zvedlo do vzduchu červené karty. Prezident nebo kdokoli z jeho doprovodu mohl v ten okamžik zareagovat noblesně a určitě by si tím získal ještě větší sympatie u svých příznivců a možná i jistý respekt demonstrantů. Mohl říct třeba: „Tak si tu slavnou píseň poslechneme, jsou to jen tři minutky, a pak se vrátíme k oficiálnímu programu.“ Místo toho přihlížel použití policejní síly, a to ještě zřejmě nezákonné.

Radost, jak nápaditou formu protestu demonstranti zvolili, a lehké dojetí z poslechu písně Marty Kubišové vystřídal úžas. Možná půl minuty před koncem písně vešlo do domu, z něhož zněla hudba, osm…